Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 992/10 ECLI:CZ:US:2010:1.US.992.10.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because Supreme Prosecutor's delay of paternity denial request is not a binding decision.

Geschäftsnummer I.ÚS 992/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaints filed by a minor and her mother against a decision by the Supreme Prosecutor's Office. The applicants argued that the prosecutor's refusal to accept their request to deny paternity violated their right to know their biological origin. The court ruled that such a procedural delay does not constitute a binding judicial decision or authoritative act under the relevant statute.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A procedural delay or notification by a public authority regarding the handling of a legal request does not qualify as a binding decision or authoritative act for the purposes of filing a constitutional complaint.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility binding decision definition paternity denial procedure Supreme Prosecutor's Office right to know origin

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 62 zákona o rodině
února 2009 opakovaně u Nejvyššího státního zastupitelství domáhala podání žaloby na popření otcovství podle § 62 zákona o rodině.
§ 59 odst. 2 zákona o rodině
Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že právo popřít otcovství k nezletilé náleželo stěžovatelce, jako její matce, za podmínek stanovených v § 59 odst. 2 zákona o rodině.
čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte
2010, bylo navrženo zrušení shora uvedeného sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, zasahujícího do práva nezletilé Petry (dále jen "nezletilá") znát svůj biologický původ a své rodiče a do práva na jejich péči podle čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1) nezletilé Petry (jedná se o pseudonym) 2) MUDr. J. Š., právně zastoupených JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem Praha 9, Jandova 8, proti sdělení Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 27. ledna 2010, čj. 1 NZC 236/2009 - 30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 4. 2010, bylo navrženo zrušení shora uvedeného sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, zasahujícího do práva nezletilé Petry (dále jen "nezletilá") znát svůj biologický původ a své rodiče a do práva na jejich péči podle čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

Stěžovatelky nesouhlasí se závěrem Nejvyššího státního zastupitelství, na jehož základě byl odložen jejich podnět na popření otcovství. Dovozují, že zájmem dítěte je i zájem na tom, aby právní vztahy k jeho rodiči odpovídaly vztahům biologickým. Na základě provedeného znaleckého posudku bylo prakticky vyloučeno otcovství manžela stěžovatelky MUDr. V. Š. k nezletilé. Je proto v rozporu se zásadou spravedlivého uspořádání právních vztahů, aby v rodném listě nezletilé byl uveden někdo, kdo otcem evidentně není.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se podnětem ze dne 2. února 2009 opakovaně u Nejvyššího státního zastupitelství domáhala podání žaloby na popření otcovství podle § 62 zákona o rodině. Sdělením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 27. ledna 2010, čj. 1 NZC 236/2009 - 30, byl podnět stěžovatelky odložen jako nedůvodný.

Ústavní soud se nejprve zaměřil na zjištění, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti a formální podmínky pro její meritorní projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Zákon o Ústavním soudu v § 72 odst. 1 písm. a) stanoví, že ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že z hlediska posouzení toho, zda daný akt je rozhodnutím, resp. opatřením, v zákonem předvídaném smyslu, není nezbytně nutné, aby byl vždy jako "rozhodnutí", příp. "opatření" výslovně označen. Za rozhodující kritérium je považována skutečnost, zda orgán veřejné moci svým aktem autoritativně zasáhl do právní sféry.

Ústavní soud ve svém rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 158/06

, ze dne 24. 4. 2006, vyslovil, že odložení podnětu k podání návrhu na popření otcovství Nejvyšším státním zastupitelstvím nespadá pod pojem rozhodnutí či opatření ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. K tvrzenému zásahu do práv nezletilé stěžovatelky tak zmíněným sdělením evidentně dojít nemohlo, neboť Nejvyšší státní zastupitelství jím, při aplikaci § 62 zákona o rodině, nerozhodovalo autoritativně o jejích právech a povinnostech, nýbrž pouze o tom, zda realizuje své oprávnění obsažené v citovaném ustanovení zákona o rodině. Odložení podnětu k podání návrhu na popření otcovství Nejvyšším státním zastupitelstvím proto nelze považovat za rozhodnutí či opatření ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jedná se o pouhé vyrozumění o tom, jak bylo s podnětem naloženo.

Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že právo popřít otcovství k nezletilé náleželo stěžovatelce, jako její matce, za podmínek stanovených v § 59 odst. 2 zákona o rodině. Pokud svou vlastní nečinností možnost jeho uplatnění zmařila, způsobila tedy především sama stav, se kterým nyní projevuje svůj nesouhlas.

S ohledem na výše uvedené nezbývá než konstatovat, že podmínky, za nichž lze ústavní stížnost podat, v projednávaném případě nebyly splněny, neboť odložení podnětu k podání návrhu na popření otcovství Nejvyšším státním zastupitelstvím nespadá pod pojem rozhodnutí či opatření ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost stěžovatelek odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu