Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 680/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.680.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as unfounded, rejecting claim that administrative court misinterpreted procedural rules.

Geschäftsnummer IV.ÚS 680/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by EWOX s.r.o. against administrative court rulings regarding the admissibility of a motion for retrial. The company argued that a new fact regarding a partner's status change warranted a retrial to prevent double taxation, but the courts correctly classified the motion under different procedural statutes. The court ruled the complaint was clearly unfounded because the lower courts properly applied mandatory legal provisions and the complaint lacked necessary constitutional argumentation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústava ČR č. 1/1993 Sb.; Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod; Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud obecné soudy správně aplikovaly zákonná ustanovení a stěžovatelka ignorovala kogentní pravidla o přípustnosti návrhu na obnovu řízení.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal motion for retrial admissibility administrative procedure law double taxation principle unfounded constitutional complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
článek 83 Ústavy
článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
článek 2 odst. 4 Listiny základních práv a svobod
článek 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod
článek 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod
článek 2 odst. 3 Ústavy
článek 95 Ústavy
článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
článek 90 Ústavy
článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
článek 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
článek 96 odst. 1 Ústavy
§ 100 správního řádu
Vysvětlil, že stěžovatelčin návrh na obnovu řízení dle ustanovení § 100 správního řádu posoudil jako návrh na obnovu řízení dle ustanovení § 111 a násl.
§ 111 správního řádu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti EWOX, s. r. o., se sídlem Komenského 394, 549 01 Nové Město nad Metují, zastoupené JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou, AK se sídlem Jánská 864/4, 460 02 Liberec 3, proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 9. 2008 č. j. 59 Ca 168/2007-28 a Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010 č. j. 9 Afs 84/2009-45 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 25. 5. 2009 č. j. 59 Ca 42/2009-8 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž měla být dotčena na svých právech garantovaných článkem 2 odst. 4, článkem 4 odst. 4, článkem 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článkem 2 odst. 3 a článkem 95 Ústavy, jakož i na právu na spravedlivý proces zakotveném v článku 36 odst. 1 Listiny, v článku 90 Ústavy a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a konečně měl být porušen princip rovnosti stran dle článku 37 odst. 3 Listiny a článku 96 odst. 1 Ústavy.

Z ústavní stížnosti a z jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 25. 5. 2009 č. j. 59 Ca 42/2009-8 odmítl jako nepřípustný stěžovatelčin návrh na obnovu řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 9. 2008 č. j. 59 Ca 168/2007-28, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2007 č. j. 13517/07/1100, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečným platebním výměrům vydaným Finančním úřadem v Liberci. Vysvětlil, že stěžovatelčin návrh na obnovu řízení dle ustanovení § 100 správního řádu posoudil jako návrh na obnovu řízení dle ustanovení § 111 a násl. s. ř. s.; výkladem ustanovení § 114 odst. 1 s. ř. s. a contrario však dovodil, že návrh na obnovu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není přípustný. Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu kasační stížnost rozsudkem ze dne 20. 1. 2010 č. j. 9 Afs 84/2009-45 pro nedůvodnost zamítl.

Stěžovatelka je názoru, že byly dány podmínky pro obnovu řízení, neboť po doručení rozsudku, jímž byla zamítnuta její žaloba proti správnímu orgánu, zjistila novou skutečnost, a to že Ing. M. Z. přestal být jejím společníkem a jednatelem. Příjem ze své činnosti ve prospěch stěžovatelky od tohoto data proto Ing. Z. zdaňoval jako osoba samostatně výdělečně činná, a proto pokud finanční úřad dodatečnými platebními výměry předepsal stěžovatelce daň z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků Ing. Z., porušil zásadu zákazu dvojího zdanění. Dále stěžovatelka namítá, že v řízení před krajským soudem bylo porušeno ustanovení § 18 o. s. ř., poněvadž účastníkům řízení nebyla zajištěna stejná možnost uplatnění jejich práv.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací Ústavní soud je staven do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus (srov. např. nález

Pl. ÚS 85/06

, dostupný na http://nalus.usoud.cz).

Posouzení stěžovatelčina procesního úkonu jako návrhu na obnovu řízení o správní žalobě ani důvodům, které vedly k jeho odmítnutí, není možno nic vytknout. Obecné soudy náležitě interpretovaly a aplikovaly příslušná zákonná ustanovení, svůj postup ve svých rozhodnutích odůvodnily zcela logicky a srozumitelně, pročež Ústavní soud na ně plně odkazuje. Ustanovení § 114 s. ř. s. je průzračně jasné a bezrozporné a nedovoluje tudíž jiný výklad; je s podivem, že stěžovatelka, resp. její právní zástupkyně, jež by měla být právně fundovaná, při svých úvahách o důvodnosti návrhu na obnovu řízení toto kogentní ustanovení, které krajském soudu nedovoluje její návrh meritorně přezkoumat, setrvale ignoruje. Ústavní soud nemá, co by více dodal k výhradám Nejvyššího správního soudu stran kvalifikačních předpokladů advokátky k zastupování stěžovatelky v soudním řízení.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu