Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 834/10 ECLI:CZ:US:2010:4.US.834.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismissed appeal claiming ordinary courts violated fair trial rights via contract penalty interpretation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 834/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a regional court's dismissal of a contract penalty claim. The applicant argued that the lower courts erred in interpreting the waste damage agreement and violated his right to a fair trial by denying him a specific procedural remedy. The court ruled that the right to a fair trial is procedural and does not guarantee material substantive rights, meaning erroneous legal interpretations by ordinary courts do not constitute constitutional violations unless they infringe upon fundamental substantive rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The right to a fair trial is procedural in nature and does not guarantee material substantive rights; erroneous legal interpretations by ordinary courts do not constitute a violation of fundamental rights unless they infringe upon specific constitutional substantive rights.

Schlagwörter

KI-generiert
fair trial rights contractual penalty constitutional complaint ordinary courts legal interpretation substantive rights procedural guarantee

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 5. května 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. L. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem, AK se sídlem v Ostravě - Moravská Ostrava, Puchmajerova 7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2010 čj. 51 Co 649/2008-333 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. 3. 2010 a doplněnou dne 1. 4. 2010 se Ing. L. M. (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě (dále jen "odvolací soud") ze dne 26. 1. 2010 vydané v řízení o zaplacení částky 50.986,74 Kč s příslušenstvím.

II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 25. 7. 2008 Okresní soud v Olomouci (dále jen "nalézací soud") mimo jiné uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 50.882 Kč s příslušenstvím a uhradit náklady řízení.

Dne 26. 1. 2010 odvolací soud k odvolání žalovaného rozsudek nalézacího soudu ze dne 25. 7. 2008 v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 50.882 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a ve výrocích II. a III. rozhodl o nákladech řízení před nalézacím a odvolacím soudem.

III. V části 1. ústavní stížnosti stěžovatel polemizoval s právním posouzením věci odvolacím soudem, zejména závěry o nedůvodnosti odvolací námitky, že v řízení před okresním soudem došlo k vadě mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, založené na argumentaci o existenci překážky věci rozsouzené v důsledku rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 2007. V části 2. stěžovatel polemizoval se způsobem, jakým odvolací soud vyložil jednotlivé části Smlouvy o zneškodnění odpadu ve znění před a po uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě; v části 3. namítl "nedodržování zákonných pravidel interpretace právních úkonů podle ust. § 266 obch. zák." a v části 4. tvrdil porušení principu rovnosti účastníků řízení tím, že ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu (na rozdíl od žalovaného ve vztahu k rozhodnutí nalézacího soudu) neměl "právo na repliku ve formě odvolání."

IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.

Stěžovatel tvrdil, že řízení před obecnými soudy, bylo nespravedlivé především v důsledku vadného posouzení podmínek řízení a nesprávným právním posouzením věci; jinak řečeno polemizoval se závěry, k nimž v jeho právní věci dospěl odvolací soud; takto stavěl Ústavní soud do role další přezkumné soudní instance, jež mu - jako soudu stojícímu vně soustavy soudů obecných - nepřísluší.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že právo na spravedlivý proces - garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků - je procesní povahy a nezaručuje jakékoliv materiální subjektivní právo. Ani případná nesprávná, resp. Ústavním soudem nesdílená, interpretace hmotného práva obecnými soudy (k čemuž dle přesvědčení Ústavního soudu v projednávaném případě nedošlo) tak sama o sobě nemohla založit porušení tohoto základního práva. Taková interpretace by mohla být důvodem pro kasaci rozhodnutí obecných soudů pouze tehdy, pokud by zasáhla některé z ústavních hmotných subjektivních práv; je však evidentní, že "právo na smluvní pokutu" (kterého se v řízení před obecnými soudy stěžovatel dovolával) v rovině základních práv zakotveno není [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997 III. ÚS 31/97, Sb. n. u., sv. 8, str. 149 (161)]. Jinak řečeno, výklad zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým.

Pro uvedené jinak postačí na rozhodovací důvody obsažené v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu odkázat, neboť znovu opakovat to, co již bylo tímto soudem srozumitelně vysvětleno, bylo by nepřípadně formalistické.

Z vyložených důvodů proto Ústavní soud, neshledav ústavněprávní deficity vážící se k rozhodování obecných soudů v posuzované věci, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu