Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 833/10 ECLI:CZ:US:2010:2.US.833.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil appeal delay and procedural errors in Czech law.

Geschäftsnummer II.ÚS 833/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by R. M. against civil court decisions. The applicant argued that the appellate court incorrectly dismissed his appeal as late due to a lack of notification and applied outdated procedural time limits. The court determined that the appellate court correctly applied transitional provisions of the Civil Procedure Act to the case timeline and that the applicant failed to substantiate his constitutional claims regarding the lower courts' handling of the underlying legal issue.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint if the applicant fails to concretize constitutional arguments or if the lower court's decision is substantively and procedurally compliant with the law applicable at the time.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal civil procedure appeal delay transitional provisions application procedural notification requirements Constitutional Court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 240 odst. 3 občanského soudního řádu
Má zato, že lhůta k podání dovolání byla s ohledem na to dle § 240 odst. 3 občanského soudního řádu čtyřměsíční.
§ 32 odst. 4 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích
K věci samé, kterou se dovolací soud vůbec nezabýval, stěžovatel poukazuje na to, že v původním řízení vyšly obecné soudy z tvrzení vedlejšího účastníka řízení, že ustanovení § 32 odst. 4 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, v důsledku nálezu Ústavního soudu ČSFR

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti R. M., zastoupeného JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou, se sídlem v Brně, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 4620/2008-88 ze dne 16. prosince 2009 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 49 Co 190/2005-68 ze dne 26. března 2008, za účasti 1) Nejvyššího soudu a 2) Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Gymnázia a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky, se sídlem Sady 28. října 674/1, Břeclav, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. března 2010 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, z nichž bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno usnesení Okresního soudu v Břeclavi č. j. 6 C 979/2001-41 ze dne 19. října 2004, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení, a usnesením dovolacího soudu bylo pro opožděnost odmítnuto dovolání stěžovatele. Postupem obecných soudů byla podle tvrzení stěžovatele porušena jeho blíže nekonkretizovaná základní práva garantovaná Listinou základních práv a svobod.

2. Stěžovatel konkrétně vytýká dovolacímu soudu, že odmítl jeho dovolání jako opožděné vzdor tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu neobsahovalo poučení o dovolání. Má zato, že lhůta k podání dovolání byla s ohledem na to dle § 240 odst. 3 občanského soudního řádu čtyřměsíční. Protože mu bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno dne 21. května 2008 a dovolání bylo podáno dne 24. července 2008, jednalo se o podání včasné.

3. K věci samé, kterou se dovolací soud vůbec nezabýval, stěžovatel poukazuje na to, že v původním řízení vyšly obecné soudy z tvrzení vedlejšího účastníka řízení, že ustanovení § 32 odst. 4 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, v důsledku nálezu Ústavního soudu ČSFR

sp. zn. Pl. ÚS 72/92

ze dne 17. září 1992 pozbylo platnosti dnem 17. března 1993. Vycházely přitom z informace obsažené mylně v systému Aspi. Ve skutečnosti však bylo odkládací podmínce předmětného nálezu vyhověno ústavním zákonem ČNR č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky. Dovolává se rovněž právního názoru obsaženého ve shora uvedeném nálezu o vazbě předmětného zákonného ustanovení se zákoníkem práce. Obecným soudům vytýká, že se v původním řízení uvedeným právním názorem neřídily, a že nebyl řádně obeslán k odvolacímu řízení, přičemž mu rozhodnutí odvolacího soudu nebylo ani řádně doručeno.

4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový není součástí soustavy obecných soudů. Do rozhodovací pravomoci obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodnutí nebo v jemu předcházejícím řízením bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

5. V posuzovaném případě je včasnost ústavní stížnosti odvozována od doručení rozhodnutí dovolacího soudu, a proto je pro věc zásadní, zda toto rozhodnutí obstojí v testu souladnosti s ústavním pořádkem.

6. Jak stěžovatel správně uvádí, neobsahovalo rozhodnutí odvolacího soudu poučení o dovolání a i dovolací soud vyšel z toho, že bylo stěžovateli doručeno dne 21. května 2008, a že dovolání bylo podáno dne 24. července 2008. Na rozdíl od stěžovatele, který včasnost dovolání posuzuje podle aktuálně platného a účinného znění § 240, aplikoval dovolací soud znění § 240 platné a účinné (obecně) do 31. prosince 2000. Logicky a srozumitelně přitom vyložil, že na věc dopadají přechodná ustanovení obsažená v bodech 15 a 16 hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle nich bylo třeba na věc aplikovat uvedenou právní úpravu s ohledem na to, že rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé byl vydán před 1. lednem 2001, a rozsudek odvolacího soudu byl vydán po řízení provedeném podle právních předpisů platných a účinných do 31. prosince 2000. Podle tehdejší právní úpravy byla lhůta k podání dovolání jednoměsíční od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu a byla zachována, i pokud bylo dovolání podáno (nesprávně) u odvolacího nebo dovolacího soudu. Tato přísná právní úprava mohla být v souladu s právním názorem obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 35 Odo 317/2001 ze dne 17. prosince 2001 (a navazujícího na nálezy

sp. zn. II. ÚS 618/01

, N 20/25 SbNU 153, a

sp. zn. I. ÚS 89/02

, N 60/26 SbNU 135) prolomena, jen pokud dovolatel dodržel lhůtu, o které ho nesprávně poučil odvolací soud ve svém rozhodnutí. Dovolací soud dospěl k závěru, že o nic takového se v posuzovaném případě nejednalo a lhůta k podání dovolání tak marně uplynula dne 23. června 2008.

7. O tom, že na věc dopadají přechodná ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., byl stěžovatel přitom přiměřeně a jasně upozorněn již v rozhodnutí odvolacího soudu (str. 3 usnesení). Z argumentace obsažené v ústavní stížnosti je však zřejmé, že si důsledků plynoucích z oněch přechodných ustanovení není stěžovatel vědom ani nyní, protože se nijak nevypořádává se závěry obou obecných soudů, které se této problematice věnují, přičemž se stěžovatel v ústavní stížnosti jinak zaobírá právní úpravou ještě starší (byť z jiné oblasti). V každém případě lze uzavřít, že je rozhodnutí dovolacího soudu ústavně souladné, neboť bylo vydáno v souladu s právní úpravou, která na něj dopadá, jakož i v souladu s vlastní ustálenou rozhodovací činností.

8. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost, aniž by stěžovatele vyzýval ke konkretizaci ústavněprávní argumentace, a to v části týkající se usnesení dovolacího soudu pro zjevnou neopodstatněnost, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), a ve zbývající části pro opožděnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona resp. pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona, neboť stěžovatel řádně nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2010

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu