Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding premature case suspension due to unpaid court fees. The court finds no violation of the right to court protection. The court rejects the claim that procedural requirements for suspending proceedings were not met. The court concludes that the suspension was lawful and justified. The court determines the complaint lacks substantive legal grounds. The court upholds the lower courts' decision on fee suspension.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against the suspension of civil proceedings due to unpaid court fees. The applicant argued that suspending the case before a final decision on fee exemption violated his right to court protection under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court found that the lower courts correctly applied the law, noting that the applicant's subsequent submission lacked new facts required to trigger a mandatory reconsideration of the fee exemption request. Consequently, the court determined that the suspension was lawful and did not constitute a denial of access to court.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Suspension of proceedings for non-payment of fees is lawful if the applicant fails to provide new facts justifying a fee exemption, thereby preserving the right to court protection without procedural defects.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Musila a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Stevem Georgesem, advokátem se sídlem Brno, Lidická 5a, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2009 č. j. 8 Co 2267/2009-52, 8 Nc 836/2009 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2009 č. j. 25 C 105/2009-38, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení soudů, neboť tím, že jím zahájené občanskoprávní řízení bylo zastaveno, bylo dotčeno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 až čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Má za to, že obě napadená rozhodnutí byla vydána "předčasně", neboť dosud nebyla definitivně posouzena jeho žádost o osvobození od soudních poplatků.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24. 6. 2009 č. j. 25 C 105/2009-38 podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, řízení o stěžovatelově žalobě zastavil, neboť stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ani poté, co soud pravomocně rozhodl o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, a marně uplynula další soudem stanovená lhůta k jeho zaplacení. Soud neopomenul, že "v mezidobí" mu stěžovatel doručil další tiskopis potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, uvedl však, že jej nepovažoval za další návrh na osvobození od soudních poplatků, jelikož neobsahoval jakékoli nové skutečnosti.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. 8. 2009 č. j. 8 Co 2267/2009-52, 8 Nc 836/2009 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst.1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].
Z toho, co bylo stěžovatelem vylíčeno o průběhu a výsledku jeho občanskoprávního řízení, je očividné, že v kontextu ústavněprávním nemůže jít o nic jiného, než o garance článku 36 odst. 1 Listiny, podle kterého se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Jinak řečeno, jde o to, zda stěžovateli nebyl odepřen přístup k soudu, resp. zda zastavení řízení o jím podané žalobě bylo vskutku důsledkem toho, že stěžovatel nedodržel "stanovený postup", anebo naopak podmínky pro zastavení řízení dány nebyly.
Deficit spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny se v rovině právního posouzení věci nemůže projevit jinak než poměřením, zda soudy podaný výklad rozhodných právních norem je předvídatelný a rozumný, koresponduje-li fixovaným závěrům soudní praxe, není-li naopak výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění, případně zda nevybočuje z mezí všeobecně (konsensuálně) akceptovaného chápání dotčených právních institutů.
V usnesení ze dne 20. 1. 2010
sp. zn. I. ÚS 1439/09
Ústavní soud opětovně připomněl, že "o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, č. j.
III. ÚS 404/04
, dostupné na www.nalus.cz)".
Tyto závěry očividně dopadají na projednávanou věc; výhrady vznesené stěžovatelem jsou pouze formální povahy, postrádají věcnou argumentaci a nikterak neoponují zjištění obecných soudů, že v další žádosti o osvobození od soudních poplatků absentují právě ty "nové skutečnosti", jež by zakládaly povinnost o ní (znovu) rozhodnout.
Podmínky nedostatku spravedlivého procesu, jak byly shora vyloženy, tudíž dány nejsou.
Je proto namístě závěr, že zastavení řízení s protiústavním odepřením soudní ochrany stěžovateli ztotožnitelné není. Stížnosti stěžovatele, jež vychází z předpokladu opaku, tudíž nebylo možné vyhovět, a Ústavní soud ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátě (bez ústního jednání) odmítl.
Okolnost, že ústavní stížnost byla odmítnuta, překáží tomu, aby bylo stěžovateli vyhověno v návrhu podle § 83 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2010
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu