Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 170/10 ECLI:CZ:US:2010:3.US.170.10.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding a 206 CZK bus fare fine as a bagateln matter.

Geschäftsnummer III.ÚS 170/10
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint challenging a first-instance court judgment ordering payment of a 206 CZK bus fare fine. The applicant argued she was not properly summoned to the hearing, claiming the service of process was irregular and violated her right to a fair trial. The Court dismissed the complaint because the fine amount was considered a bagateln matter, where constitutional complaints are generally inadmissible unless there is an extreme deviation from legal standards.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu; In bagateln cases involving minor monetary claims, constitutional complaints are inadmissible unless they involve extreme judicial errors causing a clear violation of fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
bagateln case constitutional complaint fair trial right service of process fundamental rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 and following of the Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Article 36(1) and Article 38(2) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 90 of the Constitution of the Czech Republic

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 695/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by small claims court rules. Stipulates that bagatelní cases do not require multi-level proceedings. Upholds district court's refusal to join related cases.
IV. ÚS 185/98
Constitutional complaint dismissed as a manifestly unfounded repetition of a previously rejected delayed application regarding a minor traffic fine.
III. ÚS 200/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property return claim barred by statute of limitations.
IV. ÚS 8/01
Constitutional Court dismisses appeal against traffic fine, ruling general courts handle evidence review.
II. ÚS 436/01
Constitutional Court dismisses appeal regarding civil procedure rule excluding appeals in minor cases.
IV. ÚS 502/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding lack of interest and procedural delays.
III. ÚS 1285/09
Constitutional Court dismisses appeal as unreasonable, noting no fundamental rights violation occurred in property dispute.
III. ÚS 3021/09
Constitutional Court dismissed constitutional complaint as inadmissible for being merely a dispute over substantive law interpretation.
III. ÚS 1295/09
III. ÚS 3119/09
Constitutional Court dismisses lawyer's claim that travel time allowance was denied due to minor process violation.
III. ÚS 405/04
Constitutional complaint dismissed in trivial case where lower court's reasoning was sufficient despite minor evidentiary gaps.
II. ÚS 2538/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding small monetary damages as inadmissible due to lack of fundamental rights violation.
I. ÚS 2552/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint against administrative court costs under 10,000 CZK as inadmissible.
I. ÚS 163/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint against small monetary judgment as inadmissible due to lack of fundamental rights impact.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. T. Š., zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, ul. 28. října 1001/3, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 12. 2002 sp. zn. 16 C 2776/2002, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, vydané v její občanskoprávní věci, neboť jím bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 90 Ústavy České republiky. Stěžovatelka tvrdí, že nebyla řádně předvolána k jednání, při němž byl napadený rozsudek vydán; je přesvědčena, že osobně jí předvolání dodáno nebylo, náhradní doručení má za pochybné, a pakliže bylo doručováno opatrovníku, musel jí být ustanoven procesně neregulérně.

Napadeným rozsudkem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s.) 206 Kč s příslušenstvím, a to z titulu jízdného a přirážky k němu, jelikož cestovala v jím provozovaném veřejném dopravním prostředku a na výzvu kontrolního orgánu se neprokázala platnou jízdenkou.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Stěžovatel tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v jeho právní sféře, což se specificky klade ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, o níž v dané věci jde, jestliže ji představuje peněžní částka jistiny 206 Kč.

Zde se Ústavní soud projevuje s mimořádnou zdrženlivostí, a ve vztahu k nim konstantně uvádí, že úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež (obsahově) nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek; opodstatněnost (resp. i projednatelnost) ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz kupř. rozhodnutí ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 695/01

,

sp. zn. IV. ÚS 185/98

,

sp. zn. III. ÚS 200/05

,

sp. zn. IV. ÚS 8/01

,

sp. zn. II. ÚS 436/01

,

sp. zn. IV. ÚS 502/05

či

sp. zn. III. ÚS 1285/09

a

sp. zn. III. ÚS 3021/09

). Mělo-li by jít o jiná ústavně zaručená práva, je implicitním předpokladem jejich ochrany před Ústavním soudem, aby byla - alespoň tvrzena - existence podstatné újmy, jež byla stěžovateli zásahem do nich způsobena (viz kupříkladu rozhodnutí

sp. zn. III. ÚS 1295/09

,

sp. zn. III. ÚS 3021/09

nebo

III. ÚS 3119/09

).

Konkrétně v dalších usnesení

sp. zn. III. ÚS 405/04

, in Sb.n.u., sv. 34, usn. 43, str. 421, (dostupném stejně jako ostatní na http://nalus.usoud.cz) dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. (tehdy věcí žalob o peněžité plnění nepřevyšujících částku 2 000 Kč [§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen "o. s. ř.", ve znění do 30. 6. 2009] je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele. V usnesení ze dne 7. 10. 2009

sp. zn. II. ÚS 2538/09

či v usnesení ze dne 13. 10. 2009

sp. zn. I. ÚS 2552/09

Ústavní soud vyslovil, vzhledem k účinnosti novely občanského soudního řádu, provedenou zákonem č. 7/2009 Sb., závěr o nutnosti reflektovat jím založené zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (do 10 000,- Kč), a dovodil, že tyto bagatelní částky "nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod"; jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, je tudíž "osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti". Ústavní soud pak doplnil (viz usnesení ze dne 7. 10. 2009

sp. zn. II. ÚS 2538/09

), že podaný výklad nelze mít za denegatio iustitiae, nýbrž je výrazem "celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice".

Právě (v předchozím odstavci) řečené, spolu s názory dalšími, sdělil Ústavní soud stěžovatelce v jiné její věci ústavní stížnosti, směřující proti zcela obdobnému (výší i uplatněným nárokem) rozhodnutí téhož obecného soudu, a shrnul je tak, že stěžovatelka je osobou k podání ústavní stížnosti - ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu - neoprávněnou (usnesení

sp. zn. I. ÚS 163/10

).

Ústavní soud nemá důvod k jinému hodnocení ani ve věci právě posuzované; postačí pak již na ně - v dalších podrobnostech - jen odkázat, což se takto činí.

Ve shodě s tímto rozhodnutím a podle téhož ustanovení zákona o Ústavním soudu byla tudíž i tato ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2010

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj