Constitutional Court rejects constitutional complaint for lack of jurisdiction over compensation claims.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by J. S. regarding unlawful deprivation of personal freedom and subsequent compensation. The petitioner argued he was wrongly imprisoned between 1993 and 1999 but later acquitted, requesting the court to initiate compensation proceedings. The court ruled it lacked jurisdiction because the Constitution does not grant it authority to adjudicate civil compensation claims for any person or reason.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court of the Czech Republic has no jurisdiction to decide on compensation claims for unlawful deprivation of personal freedom.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci návrhu J. S., bez právního zastoupení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 22. 10. 2009 se navrhovatel domáhal "zahájení řízení ve věci odškodnění za neoprávněné zbavení osobní svobody rozhodnutím soudu České republiky."
V odůvodnění návrhu navrhovatel uvádí, že od roku 1993 byl neoprávněně vězněn na příkaz Okresního soudu v Chebu, a to po dobu dvou let ve Vazební věznici Horní Slavkov, obdobně pak mezi lety 1997 až 1999, přičemž v dotčených trestních věcech byl vždy následně zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Rovněž navrhovatel požádal, aby byl přítomen "jednání o určení výše odškodného."
Dříve než se Ústavní soud začne zabývat podaným návrhem, zkoumá zda jsou splněny základní formální podmínky pro zahájení a vedení řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl. 87 odst. 1 až 3 Ústavy (viz též ustanovení § 64 až § 125f zákona o Ústavním soudu). Limity jeho působení jsou dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny).
Ve věci tohoto návrhu Ústavní soud zjistil, že požadavek stěžovatele (formulovaný petit) neodpovídá ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (ani ustanovením jiným). Z uvedeného proto vyplývá, že k věcnému projednání stěžovatelem předloženého požadavku Ústavní soud pravomoc nemá, neboť není oprávněn věcně rozhodovat o odškodnění jakékoliv osoby z jakýchkoliv důvodů.
Po výše uvedených zjištěních se již Ústavní soud dále nezabýval skutečností, že návrh trpí řadou dalších materiálních i formálních vad. Odstranění těchto vad po výzvě Ústavního soudu by totiž na výsledku řízení před Ústavním soudem v této věci ničeho nezměnilo.
Ústavní soud soudcem zpravodajem proto usnesením rozhodl o odmítnutí návrhu, neboť jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a to podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2009
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj