Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2415/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.2415.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary remedies principle.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2415/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint without a hearing, ruling it inadmissible. The applicant argued that lower court decisions violated their fair trial rights under the Charter of Fundamental Rights and the European Convention on Human Rights. The Court dismissed the claim because the applicant had already filed a special appeal with the Supreme Court, making the constitutional remedy subsidiary and premature.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all other legal remedies provided by law, as the protection of fundamental rights is the task of all state organs and the Constitutional Court acts as ultima ratio.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint fair trial rights special appeal ordinary courts ultima ratio

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) představuje, podle čl.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
čl. 37, 38 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny, jakož i zaručených v čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a v čl.
čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech
1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a v čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu D. T., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 5, Vrázova 7, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. března 2009, sp. zn. 9 T 2/2005, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2009, sp. zn. 9 To 187/2009, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil se svým podáním, jímž se domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byl zkrácen ve svém právu na spravedlivý proces, zaručeným v čl. 37, 38 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), ve spojení s právy zaručenými v čl. 8 odst. 2 Listiny, jakož i zaručených v čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a v čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Ústavní soud se při shromaždování podkladů obrátil na nalézací soud se žádostí o zapůjčení spisu sp. zn. 9 T 2/2005. Dle sdělení Obvodního soudu pro Prahu 1 však spis byl postoupen společně s dovoláním navrhovatele Nejvyššímu soudu, když dovolání navrhovatel soudu prvého stupně doručil dne 19. října 2009.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález

sp. zn. III. ÚS 117/2000

(publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Jak výše uvedeno, navrhovatel podal dovolání tedy mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jestliže pak podal souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem i ústavní stížnost, konstatuje Ústavní soud, že před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod. Proto není důvodu, aby Ústavní soud – v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizací zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (obecných soudů) – do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není však ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť navrhovatel nebyl nucen podávat ústavní stížnost, když tak může učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku. Ústavní soud tak činí právě i s ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud ČR o dovolání doposud nerozhodl.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 2009

Vlasta Formánková

soudkyně zpravodajka