Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding lack of access to court and fair trial rights. The court rejects claims that lower courts violated procedural rights by halting proceedings due to arbitration clause validity. The decision upholds the lower courts' application of the Commercial Code and Civil Procedure Code. The court finds no violation of constitutional rights or fair trial guarantees. The complaint is rejected as clearly unfounded based on established legal principles. The ruling confirms that arbitration clauses bind all shareholders equally. The court emphasizes proportionality in shareholder rights protection. The decision clarifies that minority shareholder objections do not invalidate arbitration agreements. The court notes that arbitration remains a valid alternative to litigation. The ruling affirms the lower courts' jurisdiction and reasoning. The constitutional complaint is dismissed without further review.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by OSDA - ČR - ŽDB - OSTRAVA against the Regional Court in Ostrava and the Supreme Court in Olomouc. The applicant argued that the lower courts violated his right to access to court and fair trial by halting proceedings due to a lack of jurisdiction, claiming the courts failed to properly notify him or provide adequate reasoning regarding the validity of an arbitration clause. The court found that the lower courts correctly applied the Commercial Code and Civil Procedure Code, noting that the arbitration agreement was valid and binding on all shareholders, including the minority applicant. Consequently, the court determined that the procedural halt did not constitute a violation of constitutional rights, as the applicant retained the option to pursue arbitration or have the arbitration award reviewed by the courts.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 220p, § 220k odst. 1 obchodního zákoníku; § 106 odst. 1 občanského soudního řádu: The validity of an arbitration clause binds all shareholders equally, and halting civil proceedings due to such a clause does not violate the right to access to court or fair trial guarantees.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 27. října 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele OSDA - ČR - ŽDB - OSTRAVA, se sídlem v Ostravě, Nádražní 532/157, zastoupeného JUDr. Milošem Bláhou, advokátem v Praze 8, Zenklova 117, proti unesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2008 č. j. 41 Cm 186/2006-9 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2009 č. j. 5 Cmo 122/2009-31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 17. 7. 2009, podanou včas a co do formálních náležitostí v souladu se zákonem, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, což odůvodnil tím, že soudy porušily jeho právo na přístup k soudu a na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky.
Z přiložených kopií napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal návrh na přezkum peněžního vypořádání hlavním akcionářem dle § 220p obchodního zákoníku. Krajský soud v Ostravě usnesením řízení zastavil dle § 106 odst. 1 občanského soudního řádu pro nedostatek pravomoci, když k námitce žalovaného v prvním jeho úkonu zjistil, že byla uzavřena platná rozhodčí smlouva a věc může být (výslovně dle zákona) podrobena rozhodčí smlouvě (§ 220p a § 220k odst. 1 obchodního zákoníku). Stěžovatel podal odvolání. Vrchní soud v Olomouci prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že podal návrh na zahájení řízení, avšak prvostupňový soud, aniž učinil jediný úkon a aniž stěžovatele především vyzval k odstranění vad (zejména označení účastníků řízení) dle § 43 a § 79 občanského soudního řádu, řízení zastavil pro nedostatek pravomoci. Stěžovatel uvedl, že v návrhu neoznačil žalovaného ani okruh účastníků a nemohla tak být splněna podmínka § 106 odst. 1 občanského soudního řádu o tom, že námitka o nedostatku pravomoci byla podána žalovaným.
Dále namítl, že soud dospěl k závěru o platnosti rozhodčí doložky, avšak neuvedl, z čeho tak usuzoval. Stěžovatel zdůraznil právo na řádné odůvodnění rozhodnutí s tím, že soud měl uvést, na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru o platnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem, resp. rozhodčí doložky, a jakými skutečnostmi se při tom zabýval. Dle stěžovatele měl soud minimálně konstatovat, že neshledal žádné důvody pro neplatnost smlouvy. Rozhodnutí je dle stěžovatele nepřezkoumatelné. Nesouhlasí ani s konstatováním odvolacího soudu, že otázku platnosti smlouvy zkoumal prvostupňový soud jako otázku předběžnou; dle stěžovatele mohl stejně tak otázku platnosti smlouvy zcela opomenout. Stěžovatel rovněž uvedl, že v čl. IV. a V. doplnění odvolání uváděl konkrétní námitky proti rozhodčí doložce ke zpochybnění její platnosti, avšak odvolací soud se námitkami nezabýval, stejně jako se nezabýval ani jeho podnětem k postupu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy a k předložení předběžné otázky ESD.
Závěrem stěžovatel uvedl, že nastal jím předpokládaný stav, tedy z důvodu pasivity druhé strany smlouvy nemůže dojít k určení rozhodce a neexistuje tak subjekt, u kterého by se stěžovatel mohl domoci práv.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud úvodem poukazuje na svůj předchozí shodný postup v obdobných věcech - viz např. usnesení ze dne 23. 6. 2005
sp. zn. III. ÚS 84/05
, ze dne 23. 8. 2006
sp. zn. II. ÚS 412/05
nebo ze dne 5. 8. 2009
sp. zn. III. ÚS 1918/09
(usnesení jsou dostupná na stránkách http://nalus.usoud.cz, přičemž první a poslední uvedené usnesení je stěžovateli evidentně známo).
Zjevně neopodstatněnou je námitka stěžovatele, že neoznačil v návrhu žalovaného, proto tento nemohl podat námitku nedostatku pravomoci obecných soudů. Stěžovatel k ústavní stížnosti připojil stejnopis svého návrhu ze dne 18. 10. 2006, z něhož jasně vyplývá osoba žalovaná i její sídlo. Ostatně také v předloženém opisu doplnění odvolání a v ústavní stížnosti stěžovatel jednoznačně označuje žalovaného. Z rozhodnutí prvostupňového soudu je pak zřejmé, že o osobě žalované neměl, s ohledem na obsah návrhu stěžovatele ze dne 18. 10. 2006, pochyb. Ústavní soud také zjistil, že v návrhu stěžovatele je rovněž jasně uvedeno, kdo návrh podal, co má být předmětem řízení a čeho se stěžovatel domáhal. Uvedené je tedy třeba doplnit o konstatování, že výzva k odstranění vad návrhu by byla nadbytečná a protiprávní. Ustanovení § 106 odst. 1 občanského soudního řádu řeší překážku pravomoci obecného soudu v podobě rozhodčí smlouvy, když tato brání soudu nejen věc projednat a rozhodnout, ale také činit jednotlivé procesní úkony.
Nelze se ztotožnit ani s názorem stěžovatele, že rozhodnutí prvostupňového soudu je nepřezkoumatelné, pokud jde o závěr o platnosti rozhodčí doložky. Z jeho rozhodnutí vyplývá, že se zabýval příslušným notářským zápisem i smlouvou o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem, včetně rozhodčího ujednání a přílohy o úpravě pravidel rozhodčího řízení. Dospěl k závěru, že rozhodčí smlouva je platná a neshledal ani další překážky stanovené v § 106 odst. 1 občanského soudního řádu. Tyto závěry dostatečně odůvodnil. K závěru, že věc může být dle platného práva podrobena rozhodčí smlouvě, se připojil také odvolací soud, i tento se zabýval smlouvou o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem a rozhodčí doložkou.
Pokud jde o námitky stěžovatele obsažené v části IV. doplnění odvolání, poukazující na nevýhodnost rozhodčí smlouvy pro menšinové akcionáře (především ekonomická nevýhodnost odrazující od využití prostředku k ochraně práva), tyto nejsou relevantní. Jak Ústavní soud uvedl již ve svých výše zmíněných usneseních, legitimní očekávání držitele akcií nedosahuje takové intenzity jako legitimní očekávání vlastníka jiného majetku vzhledem k tomu, že samotné vlastnictví akcií nezaručuje akcionářům neměnné postavení ani absolutní rovnost akcionářů, neboť rozsah akcionářských (vlastnických) práv je odvozen od počtu akcií shodné nominální hodnoty a z povahy podstaty akciové společnosti vyplývá možnost "rizika" změn postavení jejich společníků, zejména minoritních akcionářů. Vlastnictví akcií tedy nese určité riziko spočívající v možném omezení či zasahování do vlastnického práva. Opatření, která k tomuto stavu směřují, však musí být proporcionální. Je-li ujednání stran o rozhodčí doložce platné, zavazuje všechny akcionáře, neboť je schválila valná hromada (složená ze všech akcionářů) jako nejvyšší orgán společnosti a výhrady minoritního akcionáře nemohou mít vliv na závaznost ujednání. Rozhodnutí dle § 106 odst. 1 občanského soudního řádu přitom nepředstavuje porušení práva na soudní ochranu, neboť právní ochrana zůstala stěžovateli přiměřeně zachována v rámci rozhodčího řízení a za určitých podmínek pak stěžovatel může nechat soudem přezkoumat i rozhodčí nález.
K uvedenému je třeba podotknout, že z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že souběžně bylo vedeno řízení o neplatnost usnesení valné hromady a smlouvy o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem (obsahující rozhodčí smlouvu).
Dle čl. 95 odst. 2 Ústavy, dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Podle dikce tohoto ustanovení je tedy věcí nezávislého soudu, aby usoudil, zda vůbec považuje aplikované ustanovení zákona za protiústavní. Z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že tyto § 220k obchodního zákoníku za protiústavní nepovažovaly, naopak přistoupily k jeho aplikaci.
Ústavní soud porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. října 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu