Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to exhaustion of ordinary legal remedies.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the petitioner's constitutional complaint and the request to annul specific provisions of the Civil Procedure Code. The petitioner argued that a district court's order to correct a lawsuit contained formal defects and violated fundamental rights, claiming the decision lacked a judge's signature and was handled via correspondence. The court ruled that the petitioner had not exhausted available legal remedies, as the case could be appealed through ordinary cassation or extraordinary relief procedures within the general court system. Consequently, the complaint was declared inadmissible under the principle of subsidiarity, and the request to annul the statutory provisions was dismissed as sharing the same fate.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, including ordinary appeals and extraordinary remedies.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Vyškov, Puškinova č. 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2009 č. j. 29 Ca 93/2008-98, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto :
Ústavní stížnost spojená s návrhem na zrušení ustanovení § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. září 2009 a doplněnou podáním dne 30. září 2009, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2009 č. j. 29 Ca 93/2008-98 (dále jen "napadené usnesení") pro jeho rozpor s čl. 1, čl. 6, čl. 14, čl. 17 a čl. 18 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), s čl. 1, čl. 2, čl. 4, čl. 83, čl. 87, čl. 90 a čl. 96 Ústavy České republiky a s čl. 1, čl. 3, čl. 4, čl. 17, čl. 18, čl. 23, čl. 29, čl. 31, čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížnost spojil stěžovatel i s návrhem na zrušení ustanovení § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.).
Z předložené ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajský soud v Brně vyzval stěžovatele v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, aby ve lhůtě dvou týdnů odstranil vady žaloby ze dne 2. května 2008 ve znění změny provedené podáním ze dne 30. května 2009.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadené usnesení není podepsáno soudcem ale vyšším soudním úředníkem. Dále stěžovatel tvrdil, že krajský soud vede žalobu korespondenčně, neboť opětovně vyzývá stěžovatele k upřesnění žaloby a že nebyl nerespektován jeho návrh na nařízení veřejného jednání, podaný dne 1. června 2009. K tomu stěžovatel požadoval zrušení ustanovení § 50 odst. 1 a 2 o. s. ř. pro jeho neústavnost a zločinnost.
Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti a předpoklady, požadované zákonem o Ústavním soudu, aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní stížnost je třeba chápat jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod jednotlivce za situace, kdy právní prostředky určené k jejich ochraně byly již vyčerpány a nelze se jich jiným zákonným způsobem domáhat (srov. ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud stojí ve své rozhodovací praxi na stanovisku, že ochrana ústavnosti není, a z povahy věci ani nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci a za procesní prostředky k ochraně práva považuje nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.
Tvrdí-li tedy stěžovatel, že ze strany krajského soudu došlo k závažným právním nedostatkům, může konečné rozhodnutí tohoto soudu v rámci soustavy obecných soudů napadnout kasační stížností popř. mimořádným opravným prostředkem, neboť procesní konstrukce obsažená v o. s. ř. a s. ř. s. plně garantuje projednání a rozhodování o podaných opravných prostředcích nezávislým a nestranným soudem v souladu s čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud by se totiž posuzováním procesního usnesení, v dané věci výzvy k odstranění vad žaloby, dostal do pozice odvolací instituce, ačkoliv další instancí v systému všeobecného soudnictví není a nemůže být.
Napadené usnesení tak není v dané fázi řízení v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní stížnost je proto ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Vzhledem k výše uvedenému a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) jako návrh nepřípustný.
K návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení 50 odst. 1 a 2 o. s. ř. je třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž plyne, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu