Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1787/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.1787.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding customs duties as clearly unfounded and inadmissible.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1787/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint against administrative and judicial decisions regarding customs duties on imported cars. The applicant argued that regular post-verification procedures violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and the Association Agreement, claiming the customs authorities acted without cause and against the principle of free movement. The court found the complaint clearly unfounded because lower courts had thoroughly addressed all arguments, and the customs actions were legally justified by the inability to prove the goods' origin from the EU.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the Constitutional Court finds it clearly unfounded, as was the case here where the lower courts' reasoning was sufficient and the applicant's claims regarding customs procedures were not substantiated.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint clearly unfounded customs duties association agreement post-verification procedure inadmissible Charter of Fundamental Rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 109 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu
Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem dle § 109 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu a tuto opodstatněně zamítl, když se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými.
§ 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb.
4 a za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 96 zákona č.
§ 96 zákona č. 337/1992 Sb.
čl. 32 odst. 3 a 6 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 10. srpna 2009 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009 č. j. 7 Afs 60/2008-113, Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2008 č. j. 15 Ca 300/2006-75, rozhodnutím Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2006 č. j. 8357/06-2001-21-9, ze dne 27. 10. 2006 č. j. 8357/06-2001-21-10 a č. j. 8357/06-2001-21-11, ze dne 30. 10. 2006 č. j. 8357/06-2001-21-12 až 17 a platebním výměrům Celního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2006 č. 84/2006 až 92/2006, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků soudů a rozhodnutí celních úřadů, odůvodnil ústavní stížnost tím, že dle jeho přesvědčení jimi bylo zasaženo do práv, jež jsou zakotvena v čl. 1, čl. 2 odst. 2, v čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 27 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení. Uvedl, že porušení citovaných práv spatřuje v tom, že k následnému ověřování důkazů původu jím dováženého zboží přistupovaly celní orgány vůči němu pravidelně a nikoliv namátkově, aniž by to zdůvodnily, postverifikační řízení, na základě kterého mu byla uložena povinnost zaplatit daň z dovážených automobilů, bylo konáno bez jeho vědomí, za účasti celních orgánů vývozního státu. Takový postup označil za jednání, které je v rozporu s myšlenkou přidružení k Evropskému společenství a snahou o odbourávání překážek volného pohybu zboží.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem dle § 109 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu a tuto opodstatněně zamítl, když se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými. S poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4 a za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 96 zákona č. 337/1992, ve znění pozdějších předpisů, vyložil, proč postup celního úřadu při vydávání dodatečných platebních výměrů cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl správný - když se u dovezených automobilů neprokázal jejich původ ze států Evropské unie. Na uvedené vyčerpávající a obsáhlé odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že z obsahu stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že platební výměry byly vydány po konání kompetentních celních orgánů, směřujícím k osvědčení původu zboží a poté, co se pochybnosti o jeho původu a pravosti souvisejících dokladů (kupních smluv či faktur s prohlášením o původu) nepodařilo odstranit - proto nárok na celní zvýhodnění nebyl stěžovateli přiznán důvodně (čl. 32 odst. 3 a 6 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení).

Pro výše uvedené byl návrh napadající rozhodnutí soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Pokud směřoval proti dalším (předcházejícím) rozhodnutím, jde o odmítnutí pro nepřípustnost [§ 43 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2009

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu