Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1978/09 ECLI:CZ:US:2009:2.US.1978.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as remedy of confusion was available and not exhausted.

Geschäftsnummer II.ÚS 1978/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's claim that his right to a fair trial was violated due to procedural errors in appointing a guardian ad litem. The court found that the applicant had a valid remedy of confusion available under the Civil Procedure Code, which he failed to utilize within the statutory period. Consequently, the complaint was inadmissible because the applicant neglected to exhaust this specific legal avenue before seeking constitutional relief.

Legislator-Regeste

KI-generiert

s. 229 odst. 1 písm. h) a s. 234 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád; s. 43 odst. 1 písm. e) a s. 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to utilize or exhaust a specific remedy of confusion available under the Civil Procedure Code.

Schlagwörter

KI-generiert
remedy of confusion exhaustion of remedies guardian ad litem civil procedure code constitutional complaint inadmissibility fair trial rights statutory limitation period

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
s. 229 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
s. 234 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
s. 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
s. 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 5. srpna 2009 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., právně zastoupeného Mgr. Ing. Táňou Hostašovou, advokátkou se sídlem Pod Terebkou 12, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. prosince 1998 č. j. 10 C 3/96-17, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou Ústavnímu soudu prostřednictvím veřejné datové sítě s platným kvalifikovaným certifikátem dne 27. července 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a 96 Ústavy České republiky.

Okresní soud v Ústí nad Labem svým výše uvedeným rozhodnutím uložil stěžovateli v roli "odpůrce" povinnost zaplatit 13 175 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % od 9. listopadu 1995. Protože se soudu nepodařilo zjistit tehdejší pobyt odpůrce, byl mu podle ust. § 29 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění tehdejších předpisů (dále jen "o. s. ř."), ustaven pro účely zastupování při soudním řízení opatrovník, který proti rozhodnutí soudu nevyužil žádného ze zákonných opravných prostředků. O existenci dotčeného rozsudku, jenž nabyl právní moci dne 17. února 1999, se stěžovatel údajně dozvěděl až poté, co mu byl dne 28. června 2009 exekutorem odstaven bankovní účet.

Stěžovatel porušení svého práva na spravedlivý proces zakládá na zpochybnění platnosti doručení rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem. Doručení bylo dle stěžovatele neúčinné, neboť nalézací soud jej provedl doručením soudem ustavenému opatrovníku z řad pracovníků soudu vyšší instance, který nebyl s to aktivně chránit zájmy stěžovatele. Obecný soud však údajně pochybil již při ustanovení opatrovníka, když opomněl oslovit příbuzné stěžovatele, jejichž trvalý pobyt mu byl znám. Další argument stěžovatele spočívá v kritice postupu soudu, který si před svým konečným jednáním v dané věci neověřil, zda trval důvod pro zřízení opatrovníka a ignoroval skutečnost, že stěžovatel v mezidobí nahlásil trvalé bydliště v jiném místě, na němž se zdržoval.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, dospěl k závěru, že se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou, a to z toho důvodu, že novelou o. s. ř. - zákon č. 7/2009 Sb., byly vytvořeny podmínky pro podání žaloby pro zmatečnost, neboť podle ust. § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. účastník řízení může žalobu podat, pokud mu byl ustanoven opatrovník z důvodu jeho neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle § 234 odst. 5 o. s. ř. lze žalobu pro zmatečnost podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Podle čl. II bod 11 zákona č. 7/2009 Sb. lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle čl. XXVII předmětného zákona nabývá tento zákon (v relevantních částech) účinnosti prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, tj. dnem 1.7.2009.

Ze shora uvedeného vyplývá, že stěžovatel má k dispozici k ochraně svého práva žalobu pro zmatečnost, kterou dosud nevyčerpal. O té se sice sám ve svém návrhu zmiňuje jako o možném prostředku k ochraně svého práva, jeho nevyužití odůvodňuje odkazem na uplynutí objektivní promlčecí lhůty. Svrchu zmíněnou novelu o. s. ř. však nebere do úvahy. Ústavnímu soudu za popsané situace nezbylo než stěžovatelův návrh odmítnout podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2009

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj