Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 853/09 ECLI:CZ:US:2009:4.US.853.09.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding exequatur judge's equal status to judge in proceedings.

Geschäftsnummer IV.ÚS 853/09
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a judicial exequatur judge against lower court rulings. The applicant argued that the exequatur judge should have equal standing to a judge when deciding on litigation costs, citing violations of fundamental rights. The court rejected this claim, noting that the applicant had already been informed of the Constitutional Court's established position on this issue in previous decisions and that mere disagreement with that precedent does not warrant a new review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: Nesouhlas s již vydaným stanoviskem Ústavního soudu k judikatuře o rovnocenném postavení exekutora a soudce není důvodem pro zrušení rozhodnutí.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal exequatur judge status judicial independence litigation costs proceedings precedent binding effect

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Constitution of the Czech Republic
Law No. 120/2001 Coll. on judicial exequatur judges and enforcement activities

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Romana Vytejčka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 4, se sídlem v Praze 10, Hostivařská 1109, zastoupeného JUDr. Stanislavem Vytejčkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Benešově, Hráského 406, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 609/2008-26 ze dne 26. ledna 2009 a proti výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 33 Nc 7701/2004-12 ze dne 28. ledna 2008 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a po včasném odstranění vady splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") v jeho celém rozsahu, jakož i v záhlaví citovaného výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"), a to s odkazem na porušení čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 a čl. 82 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Spolu s ústavní stížností stěžovatel podal rovněž návrh na zrušení věty prvé § 89 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů (dále jen "exekuční řád").

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat v záhlaví citovaná rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Důvody, pro které obecné soudy rozhodly výroky, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, v odůvodnění tohoto rozhodnutí v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětlují, přičemž Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli k nim dalšího dodávat, na tyto odkazuje. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo. Ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry obecných soudů, takže stěžovatelovy námitky důvod ke kasaci v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze a v záhlaví uvedeného výroku III. rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 založit nemohly.

Ústavní soud se navíc ústavními stížnostmi totožného stěžovatele, které se týkají této problematiky, v minulosti již zabýval. Zaujal k ní jednoznačný názor, vycházející ze stěžovatelem zpochybněného stanoviska Pl. ÚS-st. 23/06, vydaného podle ustanovení § 23 zákona o Ústavním soudu, jímž Ústavní soud zároveň sjednotil svůj postoj k dosavadní judikatuře v této otázce. Ústavní soud ani v nyní projednávané věci neshledal důvod, aby se od názoru vysloveného a zdůvodněného v uvedeném stanovisku pléna odchyloval.

Jak plyne z rozhodnutí Ústavního soudu o předchozích ústavních stížnostech stěžovatele i z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel byl se stanoviskem Ústavního soudu k dotčené problematice a z něj vycházející judikaturou Ústavního soudu opakovaně seznámen. Pouhý nesouhlas stěžovatele s tímto stanoviskem tedy nemůže být důvodem, aby Ústavní soud znovu již použitou argumentaci rozváděl, a stačí, když na ni v projednávaném případě plně odkáže. Jinak tomu není ani v případě tvrzení stěžovatele o rovnocenném postavení exekutora a soudce při rozhodování o nákladech řízení. Jak Ústavní soud ve svém stanovisku konstatoval, exekutor má totiž v průběhu exekuce dvojí postavení a jeho charakter se mění. Je totiž třeba odlišovat vlastní exekuční činnost při vymáhání pravomocného rozhodnutí, kdy vystupuje jako veřejný činitel, od jeho postavení při rozhodování soudu o nákladech řízení, kdy je v postavení účastníka řízení. Ani v případě vlastního provádění exekuce, byť byla na exekutora přenesena faktická realizace části soudní pravomoci v oblasti výkonu rozhodnutí, není jeho postavení zcela shodné s postavením soudce. Exekutor je na výsledku exekuce materiálně zainteresován a i při provádění exekuce prostřednictvím soudního exekutora jsou zásadní rozhodnutí, týkající se exekučního řízení, ponechána na nestranném, nezávislém a na výsledku exekuce hmotně nezúčastněném soudu.

Skutečnost, že zákon (exekuční řád) přenesl některá oprávnění soudu na soudního exekutora, v žádném případě nezakládá rovné postavení soudce a exekutora. Ostatně pokud by tomu tak bylo, nemohl by být exekutor vůbec účastníkem řízení před Ústavním soudem, a to ani v případě rozhodování soudu o nákladech řízení, neboť stát není nositelem lidských práv a svobod. Skutečnost, zda nedosažení přiměřeného zisku ovlivní materiální nezávislost exekutora či nikoliv, nelze chápat jako důvod pro zrušení tohoto, jak již bylo shora uvedeno, ústavně konformního ustanovení.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud návrhem na zrušení věty první ustanovení § 89 exekučního řádu nezabýval. Jde o návrh pouze akcesorický, který sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2009

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu