Constitutional Court dismisses repeated constitutional complaints as clearly unfounded and procedurally inadmissible due to material subsidiarity.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the State Property Agency against lower court rulings. The applicant repeatedly challenged the application of a specific Supreme Court precedent regarding property rights and alleged violations of EU public funding rules, arguing it favored a business entity. The Court rejected the complaint as clearly unfounded, noting the applicant had already raised identical arguments in dozens of previous cases, and deemed the new argument regarding public funding inadmissible due to material subsidiarity because it was not raised during the main proceedings.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints that are clearly unfounded or raised for the first time in the constitutional review stage are inadmissible.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Rašínovo nábřeží 42, 128 00 Praha 2, jednající JUDr. Lenkou Pochylou, Územní pracoviště Brno, Orlí 27, 601 70 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006 č. j. 51 Co 351/2006-38 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2008 č. j. 30 Cdo 1480/2007-59 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo vlastnit nerušeně majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Soudy prý zároveň nepostupovaly v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy.
Stěžovatelka brojí proti interpretaci nálezu Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 2/02
, č. 278/2004 Sb., jímž došlo ke zrušení části druhé, čl. II zákona č. 229/2001 Sb. a "oživení" ustanovení § 879c občanského zákoníku, obecnými soudy.
Stěžovatelka též zdůrazňuje, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství, zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, i zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje. V tomto kontextu stěžovatelka tvrdí, že vedlejší účastník - spotřební družstvo - je bezesporu podnikatelem, a proto představuje bezúplatné nabytí majetku státu zakázanou výhodu pro konkrétní podnikatelský subjekt ve smyslu citovaných předpisů.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
II. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud konstatuje, že obsahově téměř shodnými podáními stěžovatelky se zabýval již nesčetněkrát. V desítkách případů, v nichž stěžovatelka požadovala přehodnocení závěrů vyslovených v nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 2/02
, byly ústavní stížnosti odmítány jako zjevně neopodstatněné (jen namátkou usnesení
sp. zn. II. ÚS 755/06
,
IV. ÚS 914/07
,
II. ÚS 1034/07
,
III. ÚS 2741/07
,
I. ÚS 3084/07
,
IV. ÚS 210/08
či
I. ÚS 1422/08
, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jelikož je - byť s drobnými obměnami - řešena stále tatáž problematika, postačuje stran argumentace, kterou stěžovatelka uplatnila již v dřívějších podáních, toliko odkázat na odůvodnění citovaných usnesení.
Stěžovatelka však v ústavní stížnosti uplatňuje i novou námitku, podle níž jsou závěry, které obecné soudy vyvodily z nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 2/02
, v rozporu se zákazem veřejné podpory podle čl. 87 Smlouvy o založení Evropských společenství i souvisejících vnitrostátních předpisů, jelikož nepřípustně zvýhodňují podnikatelský subjekt (vedlejšího účastníka). K tomu Ústavní soud uvádí, že z obsahu vyžádaného spisu sp. zn. 7 C 6/2006 vyplývá, že stěžovatelka tuto výhradu v řízení před obecnými soudy neuplatnila, a tudíž k ní, coby k novu uplatněnému ex post, nemohlo být z důvodu materiální subsidiarity ústavní stížnosti přihlédnuto (k tomuto srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 359/96
,
III. ÚS 117/2000
,
IV. ÚS 589/2000
,
III. ÚS 161/01
,
III. ÚS 183/01
, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz).
III. Nad rámec shora uvedeného Ústavní soud konstatuje, že nemůže než vyjádřit údiv nad skutečností, že ani ustálená a zcela jasná judikatura, se kterou je stěžovatelka nepochybně velmi dobře obeznámena, ji neodrazuje od soustavného a nehospodárného podávání téměř totožných ústavních stížností, které jsou opakovaně odmítány; v posledních měsících naopak frekvence ústavních stížností podávaných stěžovatelkou neustále roste (Ústavní soud v současné době řeší další téměř tři desítky obdobných návrhů).
Ústavní soud samozřejmě nemůže vytýkat oprávněnému subjektu, že - byť bez naděje na úspěch - využívá ústavně zaručeného prostředku k ochraně svých práv. V tomto případě je však třeba upozornit na fakt, že stěžovatelka, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jednající za Českou republiku, je od státu odvozeným subjektem; tímto prismatem je nutno její jednání hodnotit.
Je nepřijatelné, aby stěžovatelka namísto ochrany majetku státu tento majetek hubila opakovaným podáváním ústavních stížností, ačkoliv si s přihlédnutím ke všem okolnostem musí být vědoma, že tyto stížnosti budou odmítány (až orwellovsky absurdně v tomto ohledu působí skutečnost, že stěžovatelka je subjektem, který byl zřízen k ochraně majetku státu). Takovýmto svévolným konáním maří (a to nikoliv v zanedbatelné míře) finanční prostředky i lidské zdroje nejen své, nýbrž i Ústavního soudu. Racionálně se rozhodující osoba, která je nucena nést ekonomické důsledky svého jednání, by zřejmě postupovala jinak; stěžovatelka však - jako subjekt bez vlastních ekonomických zájmů - tyto tlaky zjevně nepociťuje v dostatečné míře, pročež znovu a znovu kverulantně předkládá Ústavnímu soudu své teoretické vývody mnohokráte již Ústavním soudem odmítnuté z důvodů stěžovatelce pregnantně vysvětlených.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2008
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu