Constitutional Court dismisses constitutional complaint because criminal appeal was filed instead of exhausting all legal remedies.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a criminal court judgment. The applicant had simultaneously filed a criminal appeal, which the Supreme Court had not yet decided upon at the time of the complaint. The court ruled that the constitutional complaint was inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies required by law.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, unless specific exceptions apply.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. A. M., CSc., zastoupeného Mgr. Petrem Mikešem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23.4.2008, č. j. 10 T 154/2007-457, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.6.2008, č. j. 10 To 200/2008-489, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností učiněnou ve lhůtě a splňující i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byl zkrácen ve svých ústavně zaručených právech.
Z ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti napadenému rozsudku krajského soudu souběžně s ústavní stížností též dovolání. Jako důvod uvedl, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (§ 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu). Podání tohoto dovolání potvrdil Nejvyšší soud; v době rozhodnutí o této ústavní stížnosti nebylo o tomto dovolání Nejvyšším soudem ještě rozhodnuto.
Po posouzení uvedených okolností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný a mimořádný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak i jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení řízení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3 cit. zákona).
Při interpretaci ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je třeba vycházet z toho, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Jak k tomu konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. června 2000,
sp. zn. III. ÚS 117/2000
(publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111), ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice; Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
V projednávané věci stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností dovolání. Možnost stěžovatele podat ústavní stížnost po skončení dovolacího řízení není nijak ohrožena. Jediným předpokladem meritorní projednatelnosti ústavní stížnosti i proti rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně je skutečnost, že dovolání bylo podáno řádně (tedy především včas a obsahuje náležitosti vyžadované příslušnými ustanoveními trestního řádu) [srov. obdobně např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 1378/08
,
I. ÚS 875/08
a mnoho dalších]. Je na stěžovateli, jaké procesní prostředky i s ohledem na další možné procesní dopady k ochraně svých práv zvolí. Není důvodu, aby Ústavní soud v dané věci paralelně věcně rozhodoval či vyčkával rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť - jak již bylo uvedeno - cesta stěžovatele k Ústavnímu soudu není nijak uzavřena, ale naopak podání ústavní stížnosti je případné teprve ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o dovolání.
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci takový případ nastal, a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Ústavní soud v souvislosti se svým rozhodnutím též poukazuje na to, že v obdobných věcech již rozhodl způsobem stejným (srov. např. shora citovaná usnesení Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 1378/08
,
I. ÚS 875/08
,
I. ÚS 136/06
,
I. ÚS 1363/07
a další).
Závěrem Ústavní soud připomíná (srov. obdobně např.
II. ÚS 486/08
,
I. ÚS 1124/08
), že pokud jde o základní práva a svobody, musí být chráněny cestou všech opravných prostředků. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazující soudní moc k ochraně základních práv a svobod. V tomto duchu je třeba vykládat i zákonné podmínky přistoupení k meritornímu přezkumu v dovolacím řízení, tedy i zákonné vymezení dovolacích důvodů (srovnej nález Ústavního soudu ve věci
sp. zn. I. ÚS 55/04
[Sb. n. u. US, sv. 34, ročník 2004, s. 187 a násl.]).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2008
Vojen Güttler
soudce zpravodaj