Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ing. P. Ch. because the petitioner failed to be represented by a lawyer with qualified full power of attorney. Although the petitioner had previously been informed of this requirement in similar cases, the Court deemed repeated warnings ineffective and formalistic. Consequently, the complaint was dismissed under Section 43(1)(a) of the Constitutional Court Act.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the petitioner is not represented by a lawyer with qualified full power of attorney, and repeated warnings do not excuse this procedural defect.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. P. Ch., proti rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1507/2007-1559, 1562, 1565, 1567, 1570, 1572, 1574, 1577, 1580, 1583, rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 24 Co 303/2004-798, č. j. 24 Co 376/2004-892, č. j. 24 Nc 30/2004-956, č. j. 24 Co 469/2004-983, č. j. 24 Co 470/2004-987, č. j. 24 Co 471/2004-988, č. j. 24 Co 89, 90/2005-1155, č. j. 24 Co 91/2005-1159, č. j. 24 Co 227/2005-1309, č. j. 30 Cdo 1066/2007-1583, a "jim předchozích" rozhodnutí Okresního osudu v Mělníce č. j. 42P 40/2003, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podání, označené jako ústavní stížnost, Ústavní soud obdržel dne 18. 8. 2008, aniž by byl stěžovatel zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem) volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon k podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. I. ÚS 790/04
,
sp. zn. II. ÚS 82/05
,
sp. zn. I. ÚS 169/05
,
sp. zn. IV. ÚS 190/05
nebo
sp. zn. III. ÚS 243/05
a mnoho dalších).
Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé informovat o zákonném požadavku, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, i pro nové konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci např. sp. zn III. ÚS 59/06,
IV. ÚS 168/06
,
III. ÚS 201/06
,
I. ÚS 548/06
a mnoho dalších) tudíž Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2008
Vojen Güttler
soudce zpravodaj