Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 198/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.198.08.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal for lack of constitutional argumentation regarding fair trial rights in fraud case.

Geschäftsnummer I.ÚS 198/08
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by J. K. against a regional court's conviction for fraud. The applicant argued that the lower court failed to evaluate evidence affecting the factual circumstances and violated his right to a fair trial. The court dismissed the appeal because it lacked specific constitutional legal arguments and failed to identify the witnesses or facts claimed to be overlooked.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Ústavní soud odmítá ústavní stížnost, která neobsahuje konkrétní ústavněprávní argumentaci a neidentifikuje přesně napadené rozhodnutí.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint fair trial rights fraud conviction lack of argumentation procedural fairness

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 90 Ústavy ČR
1 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina") a porušen měl být i čl. 90 Ústavy ČR.
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. února 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. K. zastoupeného JUDr. Jaroslavem Krůškem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 7, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 50 To 498/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí vydaného ve věci, v níž byl uznán vinným ze spáchání trestných činů podvodu a pomoci k úvěrovému podvodu, a tvrdil že jeho vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina") a porušen měl být i čl. 90 Ústavy ČR.

Stěžovatel ve strohé ústavní stížnosti namítl, že ve vztahu ke skutku popsaného pod bodem 11) výroku soud neprovedl důkazy, jež "mohly mít nepochybně vliv na objasnění skutkového stavu" a pominul tak jeho právo na obhajobu.

Z přílohy ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 50 To 498/2007, zamítl jako nedůvodné stěžovatelovo odvolání, jímž napadl skutek popsaný pod bodem 11 výroku o vině (viz str. 6 cit. usnesení), který byl kvalifikován jako trestný čin podvodu (§ 250 odst. 1 a 2 tr. zák.).

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud konstatuje, že námitkami stěžovatele se Krajský soud v Plzni zabýval a v odůvodnění svého usnesení (str. 6) je náležitě vypořádal. Ústavní stížnost postrádala jakoukoli ústavněprávní argumentaci a stěžovatel ani nepopsal, v jakém stádiu řízení se stěžovatel domáhal slyšení "svých" svědků, a chyběla i bližší identifikace těchto svědků, jakož i skutečností, které měli svědci potvrdit.

Na okraj Ústavní soud uvádí, že právní zástupce stěžovatele již nejméně jednou podal ústavní stížnost, jež byla odmítnuta mj. i pro absenci konkrétní ústavněprávní argumentace (viz věc

sp. zn. I. ÚS 2772/07

). Takový přístup advokáta ztěžuje řízení před Ústavním soudem.

Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2008

Vojen Güttler

předseda senátu