Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2442/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.2442.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against criminal conviction for fraud due to lack of constitutional violation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2442/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a defendant convicted of fraud. The applicant argued that lower courts improperly evaluated evidence and failed to address the mandatory element of intent in the criminal charge. The court determined that the lower courts' reasoning was logically sound, contextually convincing, and did not exceed the boundaries of independent judicial decision-making or infringe upon fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint when the lower courts' factual findings and legal reasoning are logically sound, contextually convincing, and do not exceed the limits of independent judicial decision-making or violate fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal fraud conviction appeal evidence evaluation review intent element requirement judicial independence limits fundamental rights protection criminal procedure logic

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuto dovolání stěžovatele [§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu] posuzované z pohledu dovolacího důvodu obsaženého v § 265b odst.
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
řádu] posuzované z pohledu dovolacího důvodu obsaženého v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž jeho vydání předcházejícím usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30.
§ 256 tr. řádu
4 To 5/2007 bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání (§ 256 tr. řádu) směřující do rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7.
§ 250 odst. 1, 2 tr. zák
2 T 668/2004, jímž byl stěžovatel pro blíže popsaný skutek uznán vinným trestným činem podvodu (§ 250 odst. 1, 2 tr. zák) a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem při zkušební době v trvání dvaceti měsíců.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.
čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR
Závěry obecných soudů jsou takto ústavně souladným výrazem úvah nevykročujících z mezí nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
III. ÚS 84/94
Constitutional Court dismisses complaint as lower courts correctly applied property law principles.
III. ÚS 166/95
Constitutional Court voids lower court ruling for failing to verify evidence on service date, violating fair trial principles.
II. ÚS 182/02
Constitutional Court dismisses appeal on payment order, ruling ordinary courts properly handled evidence and procedural rights.
II. ÚS 539/02
Constitutional Court dismisses appeal claiming restitution law applies to non-agricultural land via competence dispute.
I. ÚS 585/04
Constitutional Court dismisses appeal but finds unfair trial delay violated due process rights.
II. ÚS 566/06
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for procedural error in calculating appeal deadline. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial. The Supreme Court miscalculated the deadline by relying on a wrong delivery receipt, violating the right to a fair trial. The Constitutional Court found the Supreme Court's error evident and violated the right to a fair trial.
I. ÚS 733/01
Constitutional Court annuls criminal verdicts for omitting evidence and violating fair trial rights under the Charter.
III. ÚS 569/03
Constitutional Court annuls Supreme Court decision for violating constitutional rights due to unproven evidence exclusion.
IV. ÚS 570/03
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to ignored evidence requests and judge recusal issues.
II. ÚS 418/03
Constitutional Court quashes criminal verdicts due to insufficient reasoning on evidence evaluation violating fair trial rights.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Ing. I. J., zastoupeného JUDr. Zitou Krásnou, advokátkou se sídlem Gorkého 11, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2007 sp. zn. 5 Tdo 669/2007, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2007 sp. zn. 4 To 5/2007 a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. listopadu 2006 sp. zn. 2 T 668/2004, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuto dovolání stěžovatele [§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu] posuzované z pohledu dovolacího důvodu obsaženého v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž jeho vydání předcházejícím usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2007 sp. zn. 4 To 5/2007 bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání (§ 256 tr. řádu) směřující do rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7. listopadu 2006 sp. zn. 2 T 668/2004, jímž byl stěžovatel pro blíže popsaný skutek uznán vinným trestným činem podvodu (§ 250 odst. 1, 2 tr. zák) a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem při zkušební době v trvání dvaceti měsíců. Dále jím bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Stížnostní body návrhu stěžovatele spočívaly v jeho tvrzení, dle něhož obecné soudy nesprávně hodnotily ve věci provedené důkazy, neprovedly důkazy jím navržené a jeho jednání posléze nesprávně kvalifikovaly, když se nadto neřídily maximou, že trestní represe slouží pouze jako prostředek ultima ratio. Stěžovatel rovněž tvrdil, že ve skutkové větě výroku nalézacího soudu není co do její formulace dostatečně obsaženo vyjádření úmyslu coby obligatorního znaku odsouzeného trestného činu. Pro tyto blíže rozvedené výhrady se domáhal, aby Ústavní soud rozhodnutí v jeho trestní věci vydaná nálezem zrušil.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

Naznačené vykročení znamenající zásah do ústavních práv ve věci stěžovatele Ústavní soud neshledal. Skutkové úvahy obecnými soudy učiněné extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními nevykazují (srov. kupř. nálezy ve věcech

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

,

II. ÚS 182/02

,

II. ÚS 539/02

,

I. ÚS 585/04

,

II. ÚS 566/06

a další); naopak jsou v rámci vázanosti pravidly logiky řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost a neobsahují mezery. Tvrzení o ,opomenutých důkazech' z pohledu obsahu odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu rovněž není přiléhavé. Jak plyne z dosavadní rozhodovací praxe, ohledně nevyhovění důkaznímu návrhu podloženého racionálním odůvodněním má Ústavní soud za to, že neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit co do věcného obsahu odůvodnění toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (nálezy

sp. zn. I. ÚS 733/01

,

III. ÚS 569/03

,

IV. ÚS 570/03

,

II. ÚS 418/03

). Těmto požadavkům na ústavní akceptovatelnost stěžovaného postupu nalézací soud v plném rozsahu dostál, když dostatečně srozumitelně rozvedl své myšlenkové konstrukce, na základě nichž důkazním návrhům stěžovatele nevyhověl (s. 7-9 rozsudku).

S námitkami směřujícími do vyjádření subjektivní stránky trestného činu ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu, jakož i s tvrzením o nepřiměřené kriminalizaci jednání stěžovatele se vypořádal v nezbytném rozsahu Nejvyšší soud, pročež postačí na odůvodnění jeho rozhodnutí v tomto ohledu odkázat.

Závěry obecných soudů jsou takto ústavně souladným výrazem úvah nevykročujících z mezí nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek, Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu