Constitutional Court dismisses appeal for non-exhaustion of administrative litigation remedies before filing constitutional complaint.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by ALTMARK, s.r.o., ruling it inadmissible due to procedural non-exhaustion. The company argued that a VAT penalty was imposed for a delay it did not cause, claiming a violation of fair trial rights. The Court held that the company failed to file a necessary administrative lawsuit against the tax authority's decision before seeking constitutional relief, thereby violating the principle of subsidiarity.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, including administrative litigation, unless the specific remedy is inherently discretionary and subject to rejection by the deciding organ.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti ALTMARK, s.r.o. se sídlem v Praze, Pobřežní 224/20, zastoupené JUDr. Markem Bánským, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Elišky Krásnohorské 10/2, proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, č.j. 3699/07-1500-106932 ze dne 7. 3. 2007 a platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 8 ze dne 18. 7. 2006 č.j. 182668/06/008513/7931, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí finančního úřadu, kterým jí bylo vyměřeno daňové penále za daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. 12 - 31. 12. 2004, a zrušení rovněž shora uvedeného rozhodnutí finančního ředitelství, kterým nebylo vyhověno jejímu odvolání. Stěžovatelka je přesvědčena o neústavnosti napadených rozhodnutí, neboť penále za pozdní úhradu daně jí bylo vyměřeno za promeškání, které stěžovatelka prokazatelně nezpůsobila.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit. zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
V projednávané věci je třeba za procesní prostředek, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje - ve smyslu uvedených ustanovení - považovat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, kterou dle ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, může podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, a kterou se může domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Z obsahu ústavní stížnosti však není patrno, že by stěžovatelka možnosti podat proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím správní žalobu ve smyslu příslušných ustanovení zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, využila.
Za tohoto stavu, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. července 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj