Constitutional Court dismisses appeal claiming denial of official records violates fair trial rights.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the Constitutional Court's appeal against lower court decisions denying the issuance of official records. The applicant argued this violated her fundamental rights, but the Court found the request fell within the free discretion of the judge rather than requiring a formal judicial proceeding. Consequently, the Court deemed the appeal manifestly unfounded and dismissed it under the relevant statutory provision.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court: Requests for official records fall within the free discretion of the judge and do not trigger the right to a fair trial, rendering such appeals manifestly unfounded.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Jiřího Muchy a Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky Jan Becher – Karlovarská Becherovka, a.s., se sídlem T. G. Masaryka 57, Karlovy Vary, právně zastoupené advokátem Mgr. Luďkem Vránou, se sídlem Linklaters, v.o.s., Na Příkopě 19, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 13 Co 457/2004, a usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. Nc 2838/2004, jež byla zaevidována pod
sp. zn. IV. ÚS 3/05
, jakož i o zákazu Okresnímu soudu v Domažlicích porušovat základní práva a svobody stěžovatelky a příkazu Okresnímu soudu v Domažlicích vydat stěžovatelce potvrzení ze spisu sp. zn. D 571/97, Nd 163/97, D 572/97 a Nd 9/98, takto:
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 4. 1. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 13 Co 457/2004, a usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. Nc 2838/2004 (evidováno pod
sp. zn. IV. ÚS 3/05
). Dne 11. 2. 2005 pak byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu, prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala ve vztahu k Okresnímu soudu v Domažlicích vyslovení zákazu zasahování do stěžovatelčiných základních práv a svobod. Současně stěžovatelka požadovala vyslovení příkazu Okresnímu soudu v Domažlicích vydat potvrzení ze spisu sp. zn. D 571/97, Nd 163/97, D 572/97 a Nd 9/98 (evidováno pod
sp. zn. I. ÚS 77/05
). Usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, č.j.
IV. ÚS 3/05-12
, byly obě ústavní stížnosti sloučeny ke společnému projednání pod
sp. zn. IV. ÚS 3/05
.
Výše uvedenými usneseními a postupem obecných soudů mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována čl. 1 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stejně tak mělo dojít k zásahu do práv vyplývajících z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podané ústavní stížnosti obsahují veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Z ústavní stížnosti,
sp. zn. IV. ÚS 3/05
, se podává, že stěžovatelka požádala Okresní soud v Domažlicích v souladu s ustanovením § 27 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy ve znění pozdějších předpisů (dále jen „jednací řád“), o vydání úředních potvrzení ze spisů týkajících se dědických řízení, sp. zn. D 571/97 a D 572/97, vedených před tímto soudem. Okresní soud o předmětné žádosti rozhodl usnesením ze dne 25. 5. 2004, č.j. Nc 2838/2004-13, tak, že ji odmítl. Krajský soud v Plzni následně podané odvolání odmítl z důvodu nepřípustnosti, neboť dospěl k závěru, že podáním žádosti o vydání úředního potvrzení nedošlo k zahájení soudního řízení ve smyslu občanského soudního řádu. K uvedenému Ústavní soud konstatuje, že argumentace obsažená v rozhodnutí krajského soudu je ústavně konformní. Podání a vyřízení žádosti o vydání úředního záznamu spadá do volné úvahy předsedy senátu (resp. samosoudce) a nelze je podřadit pod ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Skutečnost, že okresní soud nesprávně použil pro sdělení závěru samosoudkyně formu usnesení, sama o sobě nezaručuje žadateli nárok na opravný prostředek ve věci žádosti o vydání úředního potvrzení.
V ústavní stížnosti, jež byla před spojením věci vedena u Ústavního soudu pod
sp. zn. I. ÚS 77/05
, se stěžovatelka ve stížnostním návrhu domáhala vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování jejich ústavně zaručených práv na soudní ochranu a ochranu vlastnictví tím, že odmítá vydat jí požadovaná potvrzení. Současně s tím stěžovatelka žádala, aby Ústavní soud přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích vydat jí potvrzení ze spisu č.j. D 571/97, Nd 163/97 a D 572/97, Nd 9/98. K uvedenému stížnostnímu návrhu je třeba konstatovat, že obsahově stejnou žádostí se Ústavní soud ve shodné věci u stejné stěžovatelky již zabýval v ústavní stížnosti evidované pod
sp. zn. IV. ÚS 678/05
, přičemž nemá důvod se od tam obsažené argumentace jakkoli odchylovat.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněné odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu