Constitutional Court dismisses constitutional complaint against enforcement law provision as clearly unfounded.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a legal entity against lower court decisions applying a specific enforcement regulation. The applicant argued that the provision violated fundamental rights, but the Court found no actual interference with protected rights. Consequently, the Court deemed the complaint clearly unfounded and dismissed the request to annul the contested statutory clause.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as clearly unfounded if the court finds no actual interference with fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Pragner s. r. o. se sídlem v Praze 4, Pod Lesem 2147/23, IČ 25636731, zastoupeného Mgr. V. S., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 10. 2006 č. j. 20 Cdo 1099/2006-42, Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2005 č. j. 9 Co 1927/2005-26 a Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2005 č. j. 35 Nc 475/2005-9, podané spolu s návrhem na zrušení ust. § 36 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky. Vzhledem k tomu, že v předmětné věci soudy aplikovaly § 36 odst. 4 exekučního řádu, vyslovil přesvědčení, že jde o ustanovení, jež je v rozporu s citovanými články Listiny základních práv a svobod i Ústavy České republiky a navrhl proto, aby označené ustanovení Ústavní soud nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na svou judikaturu opodstatněně odmítl dovolání stěžovatele pro jeho nepřípustnost a v odůvodnění rozhodnutí vyložil, proč Krajský soud v Ostravě ve věci odvolání oprávněného, nyní stěžovatele, rozhodl v souladu s ustálenou soudní praxí, když konstatoval, že smlouva o přechodu práva z exekučního titulu dle § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. musí obsahovat podpisy ověřené, a proč tedy posoudil rozhodnou právní otázku standardním způsobem, z mezí ustálené soudní praxe nevybočujícím. Na odůvodnění usnesení dovolacího soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut. S ohledem na odmítnutí ústavní stížnosti nelze pak stěžovatele považovat za osobu oprávněnou k návrhu na zrušení ustanovení § 36 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb. [§ 43 odst. 2 písm. a) i b), § 64 odst. 1 písm. e) a § 74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu