Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 848/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.848.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding lawyer's fee calculation for weekend work as not violating fundamental rights.

Geschäftsnummer II.ÚS 848/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by a lawyer against lower court decisions regarding her fee award. The lawyer argued that courts violated her rights by denying double fees for work performed on weekends, claiming this deprived her of legitimate expectations under international treaties. The court ruled that the lower courts correctly applied the tariff schedule, noting that weekend work only qualifies as time-intensive if it was urgent and could not be delayed, which the lawyer failed to prove.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as obviously unfounded when the lower courts have correctly applied statutory fee tariffs and the claimant fails to demonstrate that specific work performed outside standard hours was urgent and could not be delayed.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal lawyer fee tariff weekend work compensation legitimate expectations protection time-intensive legal work advocate remuneration urgent procedural action

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání odmítl.
čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně měl být porušen čl.
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 40 Listiny základních práv a svobod
čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně měl být porušen čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
§ 12 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.
Soud neshledal důvody pro přiznání vyšší odměny ve smyslu § 12 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Vrchní soud v Olomouci, sp. zn. 1 To 2/2001

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Mgr. M. P., zastoupené JUDr. A. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2006 ve věci sp. zn. 4 Tmo 327/2006 a proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2006 ve věci sp. zn. 14 Tm 23/2006, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se svým návrhem domáhá zrušení rubrikovaných usnesení, kterými mělo dojít k porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně měl být porušen čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Podle stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími obecných soudů také porušeno právo obviněného ve smyslu čl. 37 odst. 2 a čl. 40 Listiny.

Usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů stěžovatelky jakožto ustanoveného obhájce. Za tři vyúčtované úkony však byla odměna přiznána pouze v základní výši a nikoli ve výši dvojnásobné, jak požadovala stěžovatelka. Soud neshledal důvody pro přiznání vyšší odměny ve smyslu § 12 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost ke krajskému soudu, který ji zamítl.

Nesprávnost napadených usnesení demonstruje stěžovatelka v souvislosti s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2001 ve věci sp. zn. 1 To 2/2001, dle nějž za časově náročný úkon podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu má být považován úkon, který bude vykonáván mimo stanovenou pracovní dobu advokátní kanceláře, zejména pak v sobotu, v neděli nebo ve svátek. Dle názoru stěžovatelky má obviněný ústavním pořádkem zaručené právo, aby byly v jeho prospěch činěny všechny potřebné úkony obhajoby, přičemž ustanovenému advokátovi z toho plyne povinnost tyto jednotlivé úkony řádně, svědomitě a včas ve prospěch svého klienta vykonávat.

Odmítnutím oprávněně nárokované odměny dle § 12 odst. 1 advokátního tarifu měly proto obecné soudy porušit legitimní očekávání stěžovatelky ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, neboť stěžovatelka by měla mít právo na přiznání odměny za úkony, které činila ve prospěch svého klienta, a to ve zvýšené výši u těch úkonů, které musela vykonat v neděli.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí; není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem.

V projednávané věci se Ústavní soud plně ztotožňuje s odůvodněním Krajského soudu v Ostravě, ve kterém je dostatečně vysvětleno, proč není možno považovat některé úkony provedené stěžovatelkou za úkony ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Není pochyb o tom, že za časově náročný úkon je třeba považovat úkon provedený mimo standardní pracovní dobu advokátní kanceláře. Aby však mohl být takový úkon uznán za časově náročný, musí být podle názoru Ústavního soudu splněna i druhá podmínka, implicitně vyplývající z výše uvedené interpretace § 12 odst. 1 advokátního tarifu, a sice že provedený procesní úkon nesnesl odkladu, respektive musel být v zájmu klienta vykonán právě v den pracovního klidu. Podle mínění Ústavního soudu však všechny sporné úkony naléhavost postrádaly, o čemž ostatně svědčí i skutečnost, že jejich písemné podání stěžovatelka provedla až několik dní po jejich (tvrzeném) faktickém provedení.

Tvrzení stěžovatelky, že obecné soudy nejsou dostatečně kvalifikovány k posouzení výše uvedené naléhavosti provedeného úkonu ve smyslu § 12 odst. 1 tarifního řádu, a rozhodování o této otázce jim proto vůbec nepřísluší, nelze v žádném případě přisvědčit. Z argumentace stěžovatelky se jeví, že podle jejího názoru by měly soudy pouze mechanicky aprobovat všechny vyúčtované náklady předkládané advokáty a nesměly by tak zkoumat oprávněnost jednotlivých uvedených položek. Takovou argumentaci je proto třeba podle mínění Ústavního soudu zcela kategoricky odmítnout.

Vzhledem ke shora uvedenému musí Ústavní soud konstatovat, že napadenými usneseními obecných soudů nebylo porušeno žádné výše uvedené ustanovení Listiny nebo Úmluvy. Výslovně přitom dodává, že nebylo porušeno ani legitimní očekávání stěžovatelky ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, neboť toto ustanovení nemůže v žádném případě chránit tu část majetku stěžovatelky, představující očekávanou odměnu za právní zastupování, jestliže se výše této odměny odvozuje pouze ze subjektivně provedeného výpočtu předmětné tarifní odměny, postrádající schválení příslušným soudním orgánem.

Právní názor obecných soudů podle názoru Ústavního soudu nevybočuje z mezí zákona, je z ústavního hlediska plně akceptovatelný a jeho odůvodnění je ústavně konformní a srozumitelné. Okolnost, že se stěžovatelka se závěry vyslovenými v napadených rozhodnutích neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti. Právní závěry, které obecné soudy v napadených rozhodnutích učinily, jsou výsledkem aplikace práva, jež se nachází v mezích ústavnosti.

Ústavní soud proto návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu