Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to failure to file time-limit request.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the plaintiff against procedural delays in a co-ownership dispute. The plaintiff argued that the 14-year delay violated fundamental rights but failed to exhaust available legal remedies. The court ruled that the plaintiff did not utilize the specific instrument under the Courts Act to request time limits for procedural acts, rendering the complaint inadmissible.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 174a zákona o soudech a soudcích: Exhaustion of domestic remedies is a prerequisite for admissibility of constitutional complaints regarding delays, requiring the use of specific statutory instruments like time-limit requests before seeking constitutional review.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. K., zastoupené JUDr. R. D., proti průtahům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 79/2003 (dříve sp. zn. 13 C 223/92), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že v záhlaví citované řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jehož je účastnicí, probíhá již více než 14 let (od 20. 5. 1992), což je "popřením (jejího) základního práva" zakotveného (patrně) v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ve svém podání stěžovatelka neuvedla stížnostní petit; pouze Ústavnímu soudu oznámila, že podává ústavní stížnost z důvodu, že její vyčerpání je podmínkou podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva.
V dané věci je patrné, že stěžovatelka brojí proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci (§ 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy České republiky). K pojmovému vymezení "jiného zásahu" se ve svých rozhodnutích vyslovil Ústavní soud opakovaně; výklad tohoto pojmu je obsažen kupříkladu v jeho nálezu
sp. zn. III. ÚS 62/95
(publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, svazek 4, str. 243), a průtahy v občanskoprávním řízení, jež stěžovatelka namítá, takovým zásahem - v obecné poloze - být mohou.
Podle § 43 odst. 1 písm. e/ zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") odmítne usnesením soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh také tehdy, je-li nepřípustný (nestanoví-li zákon jinak); ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy jsou proto - i v případě tvrzených průtahů v řízení - omezeny až na situace, když náprava nebyla zjednána ani na základě instrumentu zakotveného v ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 192/2003 Sb. (dále jen "zákona o soudech a soudcích"), jehož prostřednictvím se lze dožadovat určení lhůty pro provedení procesního úkonu.
Právě využití institutu "návrhu na určení lhůty" dle § 174a zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud po 1. 7. 2004 za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti (z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v probíhajících řízeních před obecnými soudy (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech
sp. zn. I. ÚS 506/04
,
III. ÚS 588/04
,
III. ÚS 142/06
,
II. ÚS 32/06
,
III. ÚS 246/06
).
Z obsahu ústavní stížnosti, sdělení zástupce stěžovatelky a obvodního soudu se podává, že stěžovatelka takový návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nepodala.
Jestliže tedy tvrzení stěžovatelky o průtazích v řízení, jež tvoří výchozí základnu ústavní stížnosti, bylo objektivně použitelné v návrhu dle § 174a zákona o soudech a soudcích, který nadto svým smyslem - ve vztahu ku stěžovatelkou popsanému stavu v daném řízení - se jeví být přiléhavým a efektivním prostředkem nápravy, pak tím, že stěžovatelka jeho prostřednictvím nepostupovala, nebyly ani "vyčerpány všechny prostředky, jež zákon k ochraně práva poskytuje".
V souladu se závěry, vyjádřenými v obdobných věcech již ve výše označených usneseních, Ústavní soud i v posuzovaném případě dospívá k závěru, že ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci je proto ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a návrh stěžovatelky podle shora citovaného § 43 odst. 1 písm. e/ téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2007
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj