Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 799/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.799.07.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as ordinary courts correctly applied civil law without violating fundamental rights.

Geschäftsnummer IV.ÚS 799/07
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a landlord against lower court rulings regarding a tenant eviction. The landlord argued that the courts failed to recognize the necessity of major building repairs and the resulting right to terminate the lease. The court ruled that ordinary courts properly interpreted civil law and that the landlord's fundamental rights were not violated by the decision to deny the eviction.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not review the interpretation of ordinary laws by general courts unless a violation of fundamental rights occurs, and it cannot re-evaluate factual findings or expert opinions made by lower courts.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint eviction of tenant building repairs fundamental rights ordinary courts jurisdiction landlord rights civil law interpretation

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 odst. 2 písm. a) of the Act on the Constitutional Court
Art. 11 odst. 1 and 4 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 36 odst. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
§ 711 odst. 1 písm. e) of the Civil Code

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelky Odborů Centrum, spol. s r.o., sídlem Čelakovského sady 1580/4, Praha 1, právně zastoupené advokátem Mgr. P. K., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 21 C 152/2006, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 35 Co 413/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 27. 3. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 21 C 152/2006, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 35 Co 413/2006.

Výše uvedenými rozhodnutími mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatelky, jež jsou jí garantována čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Stěžovatelka, co by vlastník sporného bytu, se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhala přivolení výpovědi z nájmu bytu dle ustanovení § 711 odst. 1 písm. e) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 3. 2006 (dále jen "OZ"). Důvod pro aplikaci výše citovaného ustanovení spatřuje stěžovatelka především v tom, že dům se nachází v havarijním stavu a je třeba provést nezbytné opravy a úpravy. V souvislosti s uvedeným by pak mělo dojít k zásadní vnitřní přestavbě bytu, kterou není možné provést za současného užívání bytu žalovanými. Soud prvního i druhého stupně dospěl k závěru, že plánované úpravy v bytě nelze podřadit pod pojem nutných oprav tak, jak to vyplývá z ustanovení § 711 odst. 1, písm. e) OZ.

Stěžovatelka je toho názoru, že jako vlastníkovi jí přiléhá povinnost předcházet haváriím a škodám tak, aby byla zachována plná funkčnost domu nebo bytu. Předmětný dům byl vystavěn na přelomu 19. a 20. století, kdy platily jiné technické normy než v současné době. V minulosti nebyl dům systematicky opravován a z toho důvodu je třeba přistoupit k zásadní generální opravě. Je nutné obnovit vnitřní rozvody vody, plynu, kanalizace, elektřiny apod. Stěžovatelka pak akcentuje především tu skutečnost, že oprava celého domu je vyvolána jeho stavebně technickým stavem. Pokud by rekonstrukce neproběhla najednou, jak je plánována, došlo by k poškození práv stěžovatelky, coby vlastníka, neboť by jí bylo zabráněno řádně a účelně nakládat s jejím majetkem. Pozdější opravy by byly fyzicky i finančně mnohem náročnější.

III. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V projednávané věci Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, že mu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší posuzovat stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Ústavní soud se stejně tak nezabývá ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně nepředstavuje porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy ČR. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti, což v daném případě znamená především ověřit, zda obecné soudy postupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (srov.

I. ÚS 230/96

,

III. ÚS 23/93

- Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 41).

Z hlediska ústavnosti je za podstatný nutno považovat především ten fakt, že obecné soudy se v odůvodnění napadených rozhodnutí řádně vypořádaly se všemi podstatnými skutečnostmi a mimo jiné i uvedly, z jakého důvodu neprovedly některé navržené důkazy. Otázky výkladu jednoduchého práva náleží do působnosti obecných soudů a Ústavní soud by byl příslušný k zásahu pouze za předpokladu, že by došlo k porušení základních práv či svobod. Stěžovatelka ve svém návrhu poukazuje na nutnost srovnání vlastnického práva pronajímatele a práva nájemce na bydlení. Vzájemné vyvážení těchto práv je v obecné rovině věcí zákonodárce a v aplikační praxi pak věcí obecných soudů. Ústavní soud by byl příslušný k zásahu teprve v případě, že by míra v rozdílnosti práv pronajímatele a nájemce nebyla odůvodněná. V každém konkrétním případě je pak třeba zkoumat především míru omezení práv účastníků sporu, přičemž záměr spočívající v přestavbě bytu 2+1 na byt 3+kk nelze považovat za dostatečně intenzivní na to, aby mohlo dojít k porušení základního práva či svobody pronajímatele. S námitkami týkajícími se špatného stavu budovy se vypořádaly již obecné soudy, když se přiklonily k závěrům obsaženým ve znaleckém posudku. Ústavnímu soudu nepřísluší, tyto stanoviska jakkoli přehodnocovat.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2007

Miloslav Výborný

předseda senátu