Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to meet statutory procedural requirements and lack of legal representation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by PharmDr. D. H. against lower court rulings regarding her housing cooperative savings. The court found the filing lacked essential elements mandated by the Constitutional Court Act, including a specific violation of fundamental rights, evidence, and mandatory legal representation. Consequently, the court issued a final decision dismissing the complaint after the applicant failed to cure the identified procedural defects within the extended deadline.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 72 odst. 1; § 34 odst. 1 a 2; § 30; § 43 odst. 1 písm. a): A constitutional complaint is inadmissible if it fails to specify the violated fundamental right, lacks necessary evidence, does not meet formal requirements, or is filed without mandatory legal representation.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PharmDr. D. H., proti rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. května 2004, č. j. 9 C 307/2000-149 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. června 2006, č. j. 12 Co 680/2004-189, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 21. listopadu 2006, napadla stěžovatelka shora uvedená rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích a Krajského soudu v Ústí nad Labem s požadavkem, aby tato rozhodnutí Ústavní soud zrušil a zároveň rozhodl, že Okresní stavební bytové družstvo v Teplicích je povinno vrátit stěžovatelce její úspory s 10% úrokem ode dne 28. 9. 1999.
Po přezkoumání podání Ústavní soud zjistil, že podání nemá náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanoví. Stěžovatelka především neuvedla, které její základní právo nebo svoboda byly napadenými rozhodnutími porušeny (§ 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), petit ústavní stížnosti nebylo možné považovat za vykonatelný, ani nebyly označeny důkazy, kterých se stěžovatelka dovolává (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), nebyla k němu přiložena kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 zákona o Ústavním soudu).
Na základě shora uvedených skutečností byla stěžovatelka dopisem ze dne 30. listopadu 2006 vyzvána Ústavním soudem, aby svůj návrh uvedla do souladu se zákonnými požadavky a současně jí byla stanovena lhůta k odstranění vytýkaných nedostatků, která činila 30 dnů ode dne doručení výzvy. Dle poštovní doručenky výzvu převzala dne 8. prosince 2006.
Dne 4. ledna 2007 obdržel Ústavní soud žádost Mgr. Stanislava Řeholy, advokáta ustanoveného rozhodnutím předsedy České advokátní komory dle § 18 zákona o advokacii stěžovatelce k poskytnutí právní služby, o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti s odůvodněním, že je nucen poskytnutí právní služeb stěžovatelce odmítnout, neboť jednal ve věci v zastoupení jiného účastníka sporu, a tedy v rozporu se zájmy stěžovatelky. Dopisem ze dne 12. ledna 2007 Ústavní soud prodloužil stěžovatelce lhůtu k odstranění vad podání o 30 dnů od doručení dopisu, který dle poštovní doručenky převzala stěžovatelka dne 16. ledna 2007.
Podáním ze dne 11. ledna 2007 se na Ústavní soud obrátila sama stěžovatelka se žádostí, aby bylo v jejím případě od podmínky povinného právního zastoupení upuštěno, neboť se jí nepodařilo zabezpečit si právního zástupce ani prostřednictvím České advokátní komory. Vady ústavní stížnosti odstraněny nebyly. K její žádosti o upuštění od zákonné podmínky jí bylo dopisem ze dne 15. ledna 2007 sděleno, že od povinného právního zastoupení nelze upustit, neboť jde o zákonnou podmínku řízení. Ústavní soud zároveň znovu upozornil stěžovatelku na následky neodstranění vad ústavní stížnosti, zejména nepředložení dokladu o právním zastoupení, v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
Na tento dopis reagovala stěžovatelka podáním ze dne 1. února 2007, aniž by však odstranila kteroukoliv z vytčených vad ústavní stížnosti.
S ohledem na to, že lhůta dodatečně Ústavním soudem stanovená pro odstranění vad ústavní stížnosti marně uplynula, aniž by vytčené vady svého návrhu stěžovatelka odstranila, Ústavní soud její návrh odmítl [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2007
JUDr. Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj