Constitutional complaint dismissed because ordinary appeal is pending, violating exhaustion of remedies principle.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a regional court judgment regarding property ownership. The applicant argued the lower court violated fundamental rights, but the court noted that an ordinary appeal was already pending and had not yet been finally decided. The court ruled that the Constitutional Court must wait for the ordinary appeal to conclude, as the applicant still has a 60-day deadline to file a complaint if the appeal is rejected.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means, except when an extraordinary remedy is rejected on discretionary grounds, in which case a complaint against the previous decision remains permissible.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky L. H., zastoupené Mgr. Barborou Bumanovou, advokátkou v Praze 1, Jungmannova 34, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 30 Co 516/2005-583 ze dne 29. 3. 2006 a proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ č.j. 6 C 171/2000-467 ze dne 6. 1. 2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 516/2005 ze dne 29. 3. 2006 (pozn.: v petitu očividně omylem uvádí, že jde o rozsudek vrchního soudu), jímž byl ve věci samé potvrzen a ve výroku o nákladech řízení částečně změněn rozsudek Okresního soudu Praha - východ sp. zn. 6 C 171/2000 ze dne 6. 1. 2005, kterým bylo vyhověno žalobě o určení vlastnictví a zdržení se užívání nemovitostí proti stěžovatelce a dalším žalovaným. Napadenými rozhodnutími došlo podle jejího názoru k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dříve než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednávání věci, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které jsou nezbytné k zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Podle § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podle § 72 odst. 4 citovaného zákona byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
V předmětné věci je ústavní stížností napadeno rozhodnutí Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího. Ze sdělení soudu I. stupně i ze sdělení právní zástupkyně stěžovatelky plyne, že proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno dovolání, o němž zatím nebylo pravomocně rozhodnuto. Z podaného dovolání, které je založeno ve spisu, vyplývá, že stěžovatelka opřela přípustnost dovolání o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože napadené rozhodnutí má prý po právní stránce zásadní význam.
Podle výše citovaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu sice v obecné rovině je dovolání, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., mimořádným opravným prostředkem, který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout z důvodů závisejících na jeho uvážení, a jeho nevyčerpání samo o sobě neznamená nepřípustnost ústavní stížnosti; v předmětné věci však stěžovatelka tento mimořádný procesní prostředek využila a rozhodnuto dosud nebylo.
Z uvedeného vyplývá, že proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze byly souběžně podány ústavní stížnost a dovolání. V řízení o dovolání se stěžovatelka domáhá ochrany svých práv; bude rozhodnuto o přípustnosti dovolání a v kladném případě bude dovolání následně meritorně projednáno. Není proto namístě, aby Ústavní soud v rozporu s principem subsidiarity, jakož i s principem minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci souběžně rozhodoval. Vzhledem k ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu má však stěžovatelka zachovanou lhůtu k podání ústavní stížnosti i v případě, že uplatněný mimořádný opravný prostředek bude shledán nepřípustným.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2007
Vojen Güttler v.r.
soudce zpravodaj