Constitutional Court dismissed appeal as it lacks jurisdiction to grant deportation relief or order lower court action.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the District Court's refusal to grant relief from deportation. The applicant requested the Court to either grant relief directly or order the lower court to do so, arguing a violation of constitutional rights. The Court ruled that its competence is limited to annulling final judicial decisions and lacks the authority to grant substantive relief or instruct lower courts, thus the request was inadmissible.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 87 odst. 1 písm. d) Ústavy: The Constitutional Court may only annul final judicial decisions and cannot grant substantive relief or order lower courts to act.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v právní věci F. Š., t.č. P.S., proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 13 T 130/94,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 12. 2006, stěžovatel napadá v záhlaví uvedené usnesení, jímž Okresní soud v Ostravě podle ustanovení § 350h odst. 1 trestního řádu zamítl žádost stěžovatele o upuštění od výkonu trestu vyhoštění, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 1994, č. j. 13 T 130/94-113.
Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatel v ústavní stížnosti výslovně napadá rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta jeho žádost o upuštění od výkonu trestu vyhoštění, a navrhuje, aby Ústavní soud sám rozhodl tak, že "upustí od výkonu trestu vyhoštění s případným přiznáním právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky, anebo aby nařídil Okresnímu soudu v Ostravě, aby takto rozhodl".
Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překročit.
Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vymezeny v ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je Ústavní soud oprávněn v případě, že vyhoví ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci. Rozhodnutím ve smyslu citovaného článku Ústavy se dle výkladu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Je tomu tak proto, že z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem nemůže být vyňato rozhodnutí o posledním prostředku. Takový postup by vedl k tomu, že by konečné rozhodnutí ve věci zůstalo rozhodnutím Ústavního soudu nedotčeno, což by nepochybně bylo v rozporu s principem právní jistoty.
Z uvedených kompetencí Ústavního soudu nelze proto dovodit jeho oprávnění, aby přezkoumal toliko rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě, vydané dle ustanovení § 350h odst. 1 trestního řádu, které není evidentně rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje. Takovým rozhodnutím je až usnesení stížnostního soudu o stížnosti podané dle ustanovení § 350h odst. 2 trestního řádu. Stěžovatelem formulovaný petit ústavní stížnosti nadto ani neodpovídá dikci ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť z kompetencí Ústavního soudu nelze dovodit jeho oprávnění, aby v případě stěžovatele sám "upustil od výkonu trestu vyhoštění s případným přiznáním právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky, anebo, aby nařídil Okresnímu soudu v Ostravě, aby takto rozhodl.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl, neboť jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.
Vzhledem k odmítnutí návrhu z důvodu nepříslušnosti Ústavní soud považoval za nadbytečné činit kroky k odstranění vady návrhu - chybějícího právního zastoupení stěžovatele.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 31. ledna 2007
Stanislav Balík, v.r.
soudce zpravodaj