Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 774/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.774.06 KI-generiert

Constitutional Court dismisses complaint over court proceedings halted for unpaid fees without substantive review.

Geschäftsnummer III.ÚS 774/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a plaintiff against lower court decisions that suspended her personality rights claim due to unpaid court fees. The plaintiff argued this procedural halt violated her right to a fair trial and access to court, claiming the courts failed to examine the merits of her case first. The court found no violation because the lower courts correctly followed statutory procedures, provided adequate time for fee payment, and the suspension was a lawful prerequisite to adjudicating the underlying claim.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 99/1963 Coll., the Civil Procedure Code; The Constitutional Court does not intervene in the jurisdictional activity of ordinary courts unless they act contrary to Chapter 5 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, and suspending proceedings for unpaid fees without substantive review is not a violation of fundamental rights if proper procedural safeguards were observed.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint unpaid court fees suspension of proceedings access to court ordinary court jurisdiction personality rights claim procedural fairness

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Law No. 99/1963 Coll., the Civil Procedure Code
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Constitution of the Czech Republic

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 8. listopadu 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem se sídlem Karlovo nám. 28, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2006 č. j. 1 Co 115/2006-58 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2006 č. j. 32 C 134/2005-51, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

I. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatních ohledech splňuje formální náležitosti a předpoklady uvedené v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadá stěžovatelka usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 7. 2006 č. j. 1 Co 115/2006-58 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2006 č. j. 32 C 134/2005-51, a uvádí, že tato výše označená rozhodnutí obecných soudů porušila její ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 3, čl. 7, čl. 10 odst. 1, 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále 1 odst. 1, odst. 2, čl. 2 odst. 1, čl. 4 a čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 10 Všeobecné deklarace lidských práv.

Porušení ústavně zaručených práv a svobod spatřuje stěžovatelka ve skutečnosti, že obecné soudy řízení o jí podané žalobě na ochranu osobnosti zastavily z důvodu nezaplacení soudního poplatku, aniž předtím "vyčerpávajícím způsobem posoudily podstatu žaloby".

V další části odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka velmi obšírně rekapituluje obsah žaloby na ochranu osobnosti, podané k Městskému soudu v Praze, a důvody, které ji k tomuto kroku vedly.

Ve vztahu k ústavní stížností napadeným rozhodnutím stěžovatelka tvrdí, že odůvodnění odvolacího soudu nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), neboť se Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí nevypořádal s odvolacími námitkami stěžovatelky, takže jeho rozhodnutí je v zásadě, podle názoru stěžovatelky, nepřezkoumatelné. Tato okolnost měla údajně v konečném důsledku vést i k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. K porušení práva domáhat se práva na ochranu cti, dobrého jména a pověsti ve smyslu čl. 10 odst. 1 Listiny u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) došlo ze strany obou obecných soudů tím, že výše označené soudy pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě stěžovatelky zastavily.

II. Z obsahu spisu Ústavní soud zjistil:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 3. 2006 č. j. 32 C 134/2005-51 řízení ve věci žaloby stěžovatelky proti žalovanému MUDr. A. F. o ochranu osobnosti zastavil (výrok pod bodem I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II.). Důvodem pro zastavení řízení ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, bylo nezaplacení soudního poplatku stěžovatelkou, i když k tomuto úkonu byla vyzvána poté, co nabylo právní moci usnesení, jímž stěžovatelce nebylo v předmětném řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků.

Usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné usnesením ze dne 12. 7. 2006 č. j. 1 Co 115/2006-58 Vrchní soud v Praze, který uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud řízení zastavil z důvodu stěžovatelkou nezaplaceného soudního poplatku a připomněl, že v řízení není možné vyčkávat rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti, jíž stěžovatelka napadla rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, neboť "ústavní stížnost nemá ve vztahu k předmětnému rozhodnutí odkladný účinek".

III. Ústavní soud po zvážení námitek stěžovatelky dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře pravidelně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy) a není z tohoto důvodu oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, ani si na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu (např. nález Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 23/93

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 1, nález č. 5, str. 41), to ovšem potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy).

Otázkou rozhodování obecných soudů o nepřiznání osvobození od soudních poplatků v pravomocně skončeném řízení se Ústavní soud zabýval se svém usnesení sp. zn.

III. ÚS 280/06

ze dne 12. 10. 2006, jímž byla ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.]. Proto, i když je obdobná argumentace stěžovatelkou znovu akcentována i v této ústavní stížnosti, nevidí Ústavní soud důvod se k této problematice znovu vracet.

V případě nezaplacení soudního poplatku Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že důvod k zásahu Ústavního soudu by byl dán v případě, pokud by obecný soud při rozhodování o nepřiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") neposkytl žadateli dostatečný časový prostor pro úhradu soudního poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2002

sp. zn. III. ÚS 588/2000

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS sv. 26, nález č. 56, str. 107 a násl.). Taková situace však v předmětné věci nenastala, neboť stěžovatelka netvrdí, že by jí usnesení, vyzývající ji k zaplacení soudního poplatku, nebylo doručeno, a že by se tak stalo před rozhodnutím soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, případně že by odpovídající soudní poplatek zaplatila.

V předmětném řízení nebylo stěžovatelce (ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.) usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005 č. j. 32 C 134/2005-17 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006 č. j. 1 Co 394/2005-42, přiznáno osvobození od soudních poplatků. Následně soud prvního stupně vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku. Přestože tato výzva byla stěžovatelce doručena, stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila. Jak správně zdůraznil odvolací soud, odůvodněnost takového postupu nelze shledat ve skutečnosti, že stěžovatelka proti rozhodnutí soudu o nepřiznání osvobození od soudního poplatku podala ústavní stížnost.

Z ústavní stížností napadených usnesení vyplývá, na základě jakých skutkových zjištění a z nich vyvozeného právního závěru obecné soudy rozhodly, přičemž procesní postup a aplikace podústavního práva obecnými soudy byla v předmětné věci zcela ústavně konformní; k zásahu do stěžovatelkou tvrzených ústavně zakotvených práv a svobod nedošlo.

Protože tedy Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2006

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu