Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding family law judgment violating child rights.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a mother against a regional court's family law judgment. The mother argued that the court violated her fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and the Convention on the Rights of the Child regarding child support and visitation arrangements. The court ruled that it does not review the application of ordinary law or re-evaluate evidence, finding the lower court's decision reasonable and properly reasoned.
Legislator-Regeste
KI-generiertZákon o Ústavním soudu; Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva ani k přehodnocení hodnocení důkazů před obecnými soudy.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 3. ledna 2007 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. Ř., zastoupenou JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 2, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 9. 2006, č. j. 7 Co 1591/2006 - 455,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že Krajský soud v Českých Budějovicích porušil její základní práva garantovaná čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích jako odvolací soud ve výroku I. změnil předchozí rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 21. 3. 2006, č. j. 9 Nc 225/2003-335, ve výrocích v odstavci I., II., IV. a V., tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilého Martina (jedná se o pseudonym) za dobu od 1.8.2003 do 12.7.2005 částkou 5.000,- Kč měsíčně. Dále změnil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17.9.2003, č.j. Nc 225/2003-17, pokud jím bylo rozhodnuto o výživném pro nezletilého Martina (jedná se o pseudonym) pro dobu po rozvodu tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilého počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství (tj. počínaje dnem 13.7.2005) měsíčně částkou 5.000,- Kč a počínaje dnem 1.1.2006 částkou 3.500,- Kč měsíčně. Dále rozhodl tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku každý sudý týden, a to první čtyři styky v sobotu od 13 do 17 hodin, další čtyři styky v sobotu od 9 do 17 hodin a dále každý sudý víkend od soboty 10 hodin do následující neděle do 17 hodin. Dále je oprávněn stýkat se s nezletilým Martinem (jedná se o pseudonym) o hlavních školních prázdninách, vánočních svátcích, každý sudý rok o jarních prázdninách a každý lichý rok o velikonočních svátcích v rozsudkem přesně vymezené době. Otec je povinen ve stanovenou hodinu počátku styku nezletilého v místě jeho bydliště od matky převzít a při skončení styku v témže místě matce předat. Matka je povinna nezletilého na styk s otcem řádně připravit a vybavit. Dále je povinna otce informovat o zdravotním stavu nezletilého a jeho školních výsledcích vždy, kdy o to otec požádá, minimálně však 1x za čtvrtletí a maximálně 1x měsíčně. Ve výroku II. pak odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek soudu I. stupně se v odstavci III. ve výroku o dluhu na výživném zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací k okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti namítá, že ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu ohledně výroků I. a II. naprosto vybočuje z mezí, které jsou stanoveny v ust. § 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen "zákon o rodině"), pro rozhodování o výši výživného pro nezletilé děti. Dle stěžovatelky měl odvolací soud v případě posouzení majetkových poměrů otce přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům, ale i k celkové sumě jeho movitého i nemovitého majetku a byl povinen při rozhodování o výživném nezletilého obstarat a posoudit všechny relevantní podklady pro správné určení výše výživného, což se dle stěžovatelky v tomto případě nestalo, a má za to, že soudy se nedostatečně zabývaly otázkou otcových výdělkových možností, zda má nějaký majetek, jaký je jeho životní standard a zda tento standard odpovídá jeho prokázaným příjmům, a je přesvědčena, že proces dokazování k této otázce prováděného v řízení před oběma soudy nedosahoval standardů zaručených v ústavních zákonech.
Stěžovatelka dále uvádí, že odvolací soud nepostupoval správně ani tehdy, když nově rozhodl i o úpravě styku změnou výroku IV. soudu I. stupně, aniž by k této části provedl nové důkazy. Stejně tak odvolací soud nepostupoval správně, když dle výroku I. napadeného rozsudku změnil také výrok V. soudu I. stupně o nákladech řízení, aniž ho jakkoliv zahrnul do dalšího textu a tam uvedl, jakým způsobem jej změnil. Stěžovatelka dále upozorňuje na fakt, že ani v jednom stupni řízení nedostal u soudu slovo nezletilý či nebyl vyslyšen jeho názor ohledně rozsahu styku, přestože mu v době vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně bylo již patnáct let, což je dle stěžovatelky v rozporu s ust.
§ 100 odst. 3 o. s. ř. Stěžovatelka tak má tak za to, že tímto postupem odvolací soud porušil její základní právo na spravedlivé a vyčerpávající projednání ve věci péče o jejího syna a napadené rozhodnutí je v rozporu se základními principy a zásadami občanskoprávního řízení a jeho prostřednictvím bylo porušeno její základní právo garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Dále stěžovatelka namítá, že byla porušena její práva chráněná čl. 32 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny, kterými je garantována ochrana rodičovství a rodiny zákonem a garantováno právo rodičů vychovávat své děti a naopak dětem se zaručuje právo na rodičovskou péči a výchovu.
Stěžovatelka dále uvádí, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno její právo garantované čl. 10 odst. 2 Listiny a práva nezletilého plynoucí z Úmluvy o právech dítěte, zejména z ust. čl. 18 odst.
1. S ohledem na výše uvedené proto stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem v záhlaví citované rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud zásadně není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení ústavně zaručeného základního práva či svobody. Ve svých rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva, sledujících určitý ústavně chráněný účel, či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy, nebo o případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30.6.2004,
sp. zn. III. ÚS 321/03
).
Ohledně námitky porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny spočívající v nesprávném posouzení věci odvolacím soudem a v jeho nesprávném hodnocení důkazů, se Ústavní soud se stěžovatelkou neztotožňuje, neboť takový zásah neshledal. Jak již bylo výše uvedeno, Ústavní soud zásadně není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zpravidla mu ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" důkazů prováděných před obecnými soudy. Navíc po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno, věc po právní stránce hodnotil přiléhavě a v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení, a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny a právní normy aplikoval ústavně konformním způsobem; při rozhodování si odvolací soud obstaral dostatečné množství relevantních podkladů pro správné určení výše výživného (listinné důkazy vykazující celkové příjmy otce i matky nezletilého) a své rozhodnutí učiněné na základě takto zjištěného skutkového stavu řádně odůvodnil a podrobně se v něm vypořádal s argumenty, které stěžovatelka ve svém odvolání uvedla. Jeho postup tak nelze označit za svévolný a napadené rozhodnutí proto neporušilo základní práva stěžovatelky, jak tvrdila v ústavní stížnosti.
Další argumenty stěžovatelky, o nichž má za to, že podporují její tvrzení o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jsou v podstatě opakováním námitek, které uplatnila již v podaném odvolání a jimiž se odvolací soud zabýval ve svém rozhodnutí. Samu okolnost, že těmto námitkám odvolací soud nepřisvědčil, nelze v žádném případě považovat za porušení práva na spravedlivý proces.
K dalším námitkám ohledně v ústavní stížnosti tvrzených porušení základních práv stěžovatelky Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka Ústavnímu soudu nepředložila žádné ústavněprávní argumenty, které by její tvrzení o porušení základních práv dokládaly. Stěžovatelka namísto toho předestřela argumentaci, kterou již uplatnila v řízení před odvolacím soudem, s jehož právními závěry v rovině jednoduchého práva polemizuje i v ústavní stížnosti.
Z výše uvedeného je zřejmé, že nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelky o zásahu do jejích základních práv garantovaných čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst.1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 18 odst.1 Úmluvy o právech dítěte. Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh stěžovatelky dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2007
Vojen Güttler
předseda senátu