Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 219/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.219.06 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint alleging bias due to political pressure on judges.

Geschäftsnummer IV.ÚS 219/06
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by F. K. against a regional court decision excluding a judge from a case. The complainant argued that political and social pressure created reasonable doubts about the judges' impartiality, citing the appearance of bias standard. The court rejected this claim because the complainant failed to provide specific evidence linking such pressure to the particular judges involved in the matter.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud stěžovatel neprokáže konkrétní důvody pro pochybnosti o nestrannosti soudců, aniž by se odkazoval na obecný politický tlak.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal reasonable doubt of impartiality appearance of bias standard political pressure on judges specific evidence requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Article 36(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 6 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
Section 14 of the Code of Civil Procedure
Usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem bylo náležitým a přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Je v něm vyloženo, proč nelze námitky stěžovatele podřadit pod některou ze skutkových podstat vyjmenovaných v ust. § 14 o.s.ř. V tomto ohledu lze na obsah odůvodnění odkázat.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Komenského 241, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 29.12. 2005, č.j. 8 Nc 190/2005-77, t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně základních práv a lidských svobod. Konkrétně měla být porušena záruka, že věc bude projednána nezávislým a nestranným soudem.

Napadeným usnesením bylo rozhodnuto, že v jeho výroku uvedená soudkyně Okresního soudu v Děčíně není vyloučena z projednávání a rozhodování tamtéž označené věci.

Stěžovatel v ústavní stížnosti dovozuje důvodné pochybnosti o nestrannosti dotčených soudců. Tyto jsou podle jeho názoru založeny politickým a společenským tlakem, který na soudce v ČR existuje ve vztahu ke stěžovatelovým kauzám. Ve své argumentaci se stěžovatel dovolává uplatnění tzv. teorie zdání, podle níž nestačí, že soudce je subjektivně nestranný, ale musí se jako takový jevit v očích účastníků řízení a veřejnosti. V této souvislosti stěžovatel poukazuje i na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález

sp. zn. II.ÚS 105/01

a nález

sp. zn. I.ÚS 167/94

, a dále na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt v. Belgie. Z této judikatury vyplývá, že vyloučení soudce je založeno i v případě, že lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Zde je na místě poznamenat, že argumenty použité v citovaných judikátech na stěžovatelem formulované výtky z pohledu kontextuálního bez dalšího nedopadají.

Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a rozhodnutím obecného soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Ústavní stížnost je postavena na úvaze, že o vyloučení soudců z projednávání bude rozhodnuto kladně za předpokladu, že se stěžovateli podaří prokázat důvodnou pochybnost o tom, že jeho věc rozhodují nezávislí a nestranní soudci. Tato úvaha má být naplněna především odkazy na politický a společenský tlak na zamítnutí stěžovatelových žalob. Dle stěžovatelova názoru tato situace zakládá důvodné pochybnosti o nepodjatosti všech soudců v ČR. V tomto směru nemůže dát Ústavní soud stěžovateli za pravdu. Ačkoliv lze se stěžovatelem souhlasit v tom, že vyloučení soudce má být založeno již tehdy, jsou-li pochybnosti o jeho nepodjatosti, nelze říci, že v tomto případě by se stěžovateli podařilo tyto pochybnosti prokázat. Pokud by chtěl stěžovatel prokázat, že tento tvrzený tlak měl ovlivnit vztah rozhodujících soudců k věci nebo účastníku řízení, musel by to dokládat právě ve vztahu ke konkrétním soudcům, jejichž nestrannost má být zpochybněna.

Usnesení Krajského soudu v Ústí n. Labem bylo náležitým a přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Je v něm vyloženo, proč nelze námitky stěžovatele podřadit pod některou ze skutkových podstat vyjmenovaných v ust. § 14 o.s.ř. V tomto ohledu lze na obsah odůvodnění odkázat.

Vzhledem k tomu, že porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, nezbylo mu, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu