Constitutional court dismisses complaint claiming right to initiate criminal investigation against police and prosecutor.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by an individual against the City Prosecutor's Office regarding their handling of a criminal report. The complainant argued that the authorities failed to investigate his report on alleged abuse of power, violating his constitutional rights. The court ruled that the right to initiate criminal proceedings belongs exclusively to the state and its prosecutorial organs, meaning no individual has a constitutional right to demand such an investigation.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitution does not grant individuals a right to demand the initiation of criminal proceedings or the performance of investigative acts leading thereto, as procedural initiative in criminal matters is the exclusive prerogative of the state.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. J. M., zastoupeného Mgr. Petrem Pazderou, advokátem Advokátní kanceláře Voršila - Stránská - Pazdera, se sídlem Opletalova 4, Praha, směřující proti postupu Městského státního zastupitelství v Praze, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 21. července 2006 se stěžovatel domáhá, aby bylo účastníkovi řízení zakázáno pokračovat v porušování jeho práv, a aby mu bylo přikázáno nakládat s jeho trestním oznámením a rozhodnout o něm v souladu se zákonem. Stěžovatel tvrdí, že byla porušena jeho základní práva podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, a čl. 1, čl. 2 odst. 2, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z tvrzení stěžovatele a z jím předložených listin Ústavní soud zjistil, že bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 trestního zákona. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení byla účastníkem řízení zamítnuta. Následný podnět stěžovatele k výkonu dohledu podle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství byl Vrchním státním zastupitelstvím shledán důvodným, o čemž byl stěžovatel vyrozuměn přípisem ze dne 5. května 2006, č. j. 1 VZT 68/2005-295. Dne 14. června 2006 policejní orgán rozhodl, že provede výslech svědka JUDr. J. Následně dne 26. června 2006 podal stěžovatel Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 podání označené jako "oznámení pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona". V něm rozebral dosavadní stav a v souvislosti mezi provedeným dohledem a předvoláním svědka shledal spáchání trestného činu policejním orgánem. Toto podání bylo vyhodnoceno jako žádost o přezkum postupu policejního orgánu podle § 157a trestního řádu, a jako takové bylo postoupeno účastníkovi řízení. Dozorová státní zástupkyně v postupu policejního orgánu neshledala závažná pochybení, o čemž stěžovatele vyrozuměla dopisem ze dne 27. června 2006, sp. zn. 1 KZV 306/2005.
Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle rozebírá zákonnou úpravu upravující postup orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s vyřizováním oznámení o podezření ze spáchání trestného činu. Dovozuje, že ani Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, kterému své oznámení podal, ani účastník řízení nepostupovaly v souladu se zákonem uloženými povinnostmi. To dovozuje zejména z toho, že prve uvedené státní zastupitelství k jeho oznámení neprovedlo žádné šetření a neinformovalo jej o vyřízení tohoto oznámení. Má zato, že z jeho podání naprosto jasně vyplývalo, že se jedná o trestní oznámení podle § 158 odst. 1 trestního řádu s tím, že pokud měly orgány činné v trestním řízení pochybnosti o obsahu tohoto podání, měly jej vyzvat k odstranění pochybností. Obě státní zastupitelství tedy měla postupovat v rozporu se svými zákonnými povinnostmi, a tím měla porušit jeho ústavně zaručená práva.
Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti z čl. 80 Ústavy České republiky již dříve dovodil charakteristický znak moderního právního státu, totiž že procesní iniciativa v trestních věcech je ve výlučné pravomoci státu a orgánů jeho veřejné žaloby. Z toho vyplývá, že je jen věcí orgánů veřejné žaloby, zda zahájí jakékoliv trestní řízení. Na úrovní ústavního pořádku tudíž neexistuje žádné právo na to, aby bylo jakékoliv trestní stíhání zahájeno, a tedy ani na to, aby byly konány úkony, které k zahájení trestního stíhání vedou. Dlužno dodat, že ani z § 158 odst. 1 trestního řádu nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení musely konat šetření ohledně každého podnětu či oznámení o podezření ze spáchání trestného činu, pokud z nich tyto orgány samy neučiní závěr o podezření ze spáchání trestného činu.
Právě konání úkonů vedoucích k zahájení trestního stíhání se však stěžovatel ústavní stížností domáhá a dovozuje, že na to má ústavně zaručené právo. Žádné takové ústavně zaručené právo mu však nesvědčí, a proto jde ústavní stížnost zcela mimo rámec § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ve kterém jsou stanoveny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je proto nepřípustná, a jako taková byla mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2006
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj