Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 143/05 ECLI:CZ:US:2005:2.US.143.05 KI-generiert

Constitutional Court dismisses petition by unauthorized representative seeking to challenge exclusion from representation.

Geschäftsnummer II.ÚS 143/05
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the petition filed by J. P., who sought to challenge his exclusion from representing clients in restitution cases. The applicant argued that his age did not disqualify him and that he represented multiple claimants in identical legal matters under the same statute. The court determined that J. P. was not a party to the underlying proceedings but merely an authorized agent, thereby lacking standing to file a constitutional complaint.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. d) Ústavy; § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu: A person who is not a party to the proceedings cannot file a constitutional complaint, even if they acted as a representative in those proceedings.

Schlagwörter

KI-generiert
standing constitutional complaint unauthorized representative representation restitution cases party to proceedings Constitutional Court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. d) Ústavy
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o návrhu J. P.,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

Odůvodnění

Navrhovatel se svým podáním domáhá, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by určil, že J. P. nemůže být vyloučen ze zastupování vzhledem k svému věku a že nemůže být vyloučen ze zastupování, neboť ve všech žalobách zastupuje vysídlence z obcí K., P. a Z. ve stejné skutkové podstatě - ve stejné věci.

V návrhu dále uvádí, že nesouhlasí s důvody vyloučení ze zastupování uvedenými v usnesení č.j. 7 C 85/2003 -155 a č.j. 32 Co 32/2004-194, neboť se necítí být vzhledem k věku nezpůsobilý k zastupování, věc nepovažuje za složitou a nejedná se o zastupování restituentů v různých věcech, protože všichni se domáhají nápravy křivd na základě zákona č. 195/1993 Sb.

Z připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 1. 9. 2004, č.j.7 C 85/2003 -155, rozhodl ve věci žalobkyně J. J., jejímiž právními nástupci jsou E. V., zastoupený J. P. jako obecným zmocněncem, J. N. a M. S., zastoupená J. N. jako obecnou zmocněnkyní, za účasti České republiky - Ministerstva obrany, jednající prostřednictvím Vojenského úřadu pro právní zastupování a Pozemkového fondu České republiky, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, že nepřipouští J. P., jako obecného zmocněnce E. V.. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 1. 2005, č.j. 32 Co 32/2004-194, usnesení soudu prvého stupně potvrdil jako usnesení správné a vydané v souladu s § 27 odst. 2 o.s.ř.

Dle ust. § 72 odst. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní stížnost podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Je zřejmé, že navrhovatel nebyl účastníkem řízení před obecnými soudy, v němž byla vydána usnesení, s jejichž výroky nesouhlasí. V řízení byl pouze zmocněn účastníkem řízení, aby jej zastupoval jako obecný zmocněnec, což oba soudy nepřipustily. Navrhovatel tedy není, jak plyne z citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu, osobou oprávněnou podat ústavní stížnost. Osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti by v této věci mohl být pouze účastník řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, tj. v tomto konkrétním případě E. V., který udělil J. P. zmocnění k zastupování, ovšem jen za předpokladu, že by ústavní stížnost splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.

S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2005

JUDr. Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj