Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 213/05 ECLI:CZ:US:2005:1.US.213.05 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding judge impartiality in pending civil proceedings.

Geschäftsnummer I.ÚS 213/05
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected a constitutional complaint challenging a district judge's impartiality in a property dispute that was still pending. The applicant argued that the judge's procedural guidance on ownership retention violated his right to a fair trial and equality of arms. The court ruled that the complaint was merely a disagreement with the lower court's decision and did not constitute a violation of constitutional rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints regarding judge impartiality in pending proceedings are dismissed if they amount only to disagreement with the lower court's decision without establishing a violation of constitutional rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal judge impartiality pending fair trial rights equality of arms civil procedure law

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Na základě uvedených skutečností nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod
§ 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gűttlera, soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241, 500 03 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004 sp.zn.1 Nc 2455/2004, spolu s návrhem na zrušení ustanovení § 14 odstavce 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, v platném znění, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou, ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004 (1 Nc 2455/2004-102) s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva").

Dle stížnostních bodů návrhu mělo rozhodnutím o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Jany Profousové, jíž byla přidělena k projednání žalobou stěžovatele zahájená věc o určení vlastnictví, dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Jmenovaná soudkyně Okresního soudu v Chrudimi totiž v rámci procesního poučení (§ 5 o. s. ř.), poskytnutého s odkazem na § 118a o. s. ř., vyzvala strany, aby se vyjádřily k možnému posouzení otázky vydržení. Tímto se, dle tvrzení stěžovatele, dopustila zásadního pochybení, když je poučila (resp. žalovaného) o hmotném právu, a to za situace, kdy se doposud žádná z nich vydržení nedovolávala. Stěžovatel je proto přesvědčen o tom, že uvedeným způsobem se soud nalézací "postavil na stranu žalovaného, čímž byl učiněn pravděpodobně nevratný zásah do rovnosti účastníků řízení, který má za následek, že stěžovatelova věc nebude spravedlivě a nestranně rozhodována". Vzhledem k tomu, že krajský soud nerozhodl o vyloučení této soudkyně z projednávání věci, domáhal se stěžovatel s poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt v. Belgie a nálezy Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 167/04

a

II. ÚS 105/01

, aby tento soud výše označené usnesení nálezem zrušil.

Stěžovatel je přesvědčen, že rozpor s ústavním pořádkem nelze odstranit ani jiným ústavně konformním výkladem napadeného ustanovení, a proto navrhuje, aby plénum Ústavního soudu zrušilo ustanovení § 14 odstavce 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, v platném znění (dále jen "o.s.ř.").

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud k projednání a rozhodnutí věci vyzval účastníka řízení Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřil.

Na výzvu Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, předsedou senátu Mgr. Milošem Zdražilem (§ 30 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a to tak, že odvolací soud odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dále uvedl, že je přesvědčen o tom, že okolnosti postupu soudce v řízení o projednávané věci nemohou být samy o sobě důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí jemu přidělené věci (§ 14 odstavce 4 o.s.ř.). Krajský soud nemá pochybnosti o tom, že ust. § 14 odstavce 4 o.s.ř., je v souladu s předpisy ústavního pořádku (čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny). Účastník řízení současně vyjádřil svůj souhlas, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl.

Napadené rozhodnutí Ústavní soud nepovažuje za vykročující z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv, jak je stěžovatel označil v ústavní stížnosti.

Klíčovým a výchozím bodem, od něhož odvíjí své úvahy o podjatosti soudkyně Okresního soudu v Chrudimi je její právní názor, nalézající odraz v obsahu poskytnutého poučení.

V tomto ohledu právě v reakci na námitky stěžovatele ve věci rozhodující Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v ústavní stížností napadeném usnesení poukázal na kautelu předvídatelnosti rozhodnutí vyjádřenou v § 118a o.s.ř., jež jisté předestření právního názoru soudu účastníkům nevylučuje. Konstatoval, že mu v jeho procesním postavení nesluší přezkoumávat, zda danému stadiu řízení odpovídalo použití citovaného ustanovení, jakož ani posuzovat správnost názoru soudkyně, opřeného o přesvědčení, dle něhož se musí z úřední povinnosti v daném případě zabývat tím, zda došlo k vydržení vlastnictví, pročež ve výzvě k doplnění tvrzení určené žalobci (usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. července 2004 č. j. 8 C 63/2001-97) zvolila formulaci, v níž se objevil výraz vydržení vlastnického práva. Vycházeje z § 14 odst. 1 o.s.ř., usuzoval toliko, zda lze mít pro stěžovatelem uplatněné výhrady důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně JUDr. J. Profousové. Poté, co nejprve konstatoval, že napadený postup jmenované soudkyně nevycházel z poměru k věci, účastníkům či jejich zástupcům, z pohledu § 14 odst. 4 o.s.ř. dovodil, že nelze přesvědčení soudkyně o jeho správnosti v řízení o konkrétní projednávané stěžovatelově věci kvalifikovat jako důvod k jejímu vyloučení. I v případě, že je stěžovatel přesvědčen o podjatosti soudce, může být tato jeho domněnka potvrzena až konečným rozhodnutím tohoto soudce. Nelze vyloučit, že soudce, o němž se stěžovatel domnívá, že je podjatý, zaujme v konečném důsledku postoj pro stěžovatele příznivý (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2004,

sp. zn. IV. ÚS 354/04

).

Ústavní soud, který není další odvolací instancí v systému obecného soudnictví, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti, v tom rámci především orgánem ochrany proti svévoli ze strany obecných soudů, porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, neshledal. Pokud je totiž předmětem přezkumu v záhlaví uvedené rozhodnutí krajského soudu, vydané v průběhu zatím pravomocně neskončeného meritorního řízení nacházejícího se ve stadiu před nalézacím soudem, je nutno říci, že toto je řádně odůvodněno, z mezí ústavnosti nevybočuje a na racionální argumentaci v něm předloženou postačí odkázat. Z uvedeného vyplývá, že ani z hlediska objektivního testu, jak jej stěžovatel zdůraznil s poukazem na citovanou judikaturu, nebylo možno jeho námitkám přisvědčit, resp. vzít je s ohledem na konkrétní výše popsanou skutkovou a právní situaci se současným přihlédnutím k procesní pozici krajského soudu za relevantní.

S ohledem na svou dosavadní judikaturu (např. nález sp.zn.

III. ÚS 182/99

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 18., č. 77, Praha 2000 - II. díl.) Ústavní soud stěžovateli přezkum ústavnosti napadeného rozhodnutí neodepřel. Je však nucen konstatovat, že neshledal porušení žádného z ústavně zaručených práv.

Ústavní stížnost je takto v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele s rozhodnutím obecného soudu, dále odkazujeme na odůvodnění ústavní stížnosti obdobného rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 173/05

ze dne 27. dubna 2005 a

sp. zn. IV. ÚS 210/05

ze dne 29. června 2005 (dosud nepublikováno).

Na základě uvedených skutečností nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

S ohledem na takto rozvedené důvody a vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nebylo třeba zabývat se návrhem na zrušení napadeného ustanovení § 14 odstavce 4 o.s.ř., neboť tento návrh má pouze akcesorickou povahu, a proto sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti (k tomu srov. např. usnesení ve věci III. ÚS 101/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 22, Praha 1996).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 2. srpna 2005

Vojen Gűttler

předseda senátu