Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 264/04 ECLI:CZ:US:2004:2.US.264.04 KI-generiert

Constitutional Court dismisses claim that state paying lawyer fees violates VAT law and equality principles.

Geschäftsnummer II.ÚS 264/04
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected a constitutional complaint filed by a lawyer against a regional court's decision denying value-added tax (VAT) on his ex officio defense fees. The complainant argued that the state's payment of fees without VAT created unconstitutional inequality compared to other taxpayers and violated fundamental rights. The court ruled that the complaint was clearly unfounded because the fee schedule is a special regulation exempt from the general price law, and the state is treated equally to any other client under these rules.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 1 odst. 4 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách; čl. 1, čl. 2 Ústavy ČR; čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny: The state's payment of lawyer fees under special regulations does not constitute a taxable price under VAT law, and such payment does not create unconstitutional inequality with other clients or professions.

Schlagwörter

KI-generiert
value-added tax exemption lawyer fee schedule constitutional equality ex officio defense special regulation law

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 1, Art. 2 of the Constitution of the Czech Republic
Polemizuje se závěrem Krajského soudu v Brně, který dovodil, že mimosoudní odměna podle AT není cenou ve smyslu § 14 odst.
Art. 1, Art. 3 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Polemizuje se závěrem Krajského soudu v Brně, který dovodil, že mimosoudní odměna podle AT není cenou ve smyslu § 14 odst.
Art. 1 para. a) in conjunction with para. i) of the International Covenant on Civil and Political Rights
Polemizuje se závěrem Krajského soudu v Brně, který dovodil, že mimosoudní odměna podle AT není cenou ve smyslu § 14 odst.
Art. 7 para. a) in conjunction with para. i) of the International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights
§ 1 para. 4 of Act No. 526/1990 Coll. on Prices
§ 64 para. 1 lit. d) of Act No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
§ 67 para. 1 of Act No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
§ 43 para. 2 lit. a) of Act No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
R 30/94
shodně R 30/94), která je stanovena obecně závazným předpisem pevnými částkami.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Daniela Ševčíka, PhD., zastoupeného JUDr. L. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 4 To 84/2004, za účastí Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 4 To 84/2004. Uvedl, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení rovnosti před zákonem, garantované čl. 1, čl. 2 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 7 písm. a) ve spojení s písm. i) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 4 To 84/2004, Ústavní soud zjistil, že jím byla zamítnuta stížnost stěžovatele, směřující proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2004, č. j. 2 T 18/2003-327, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů obhajoby. Stěžovatel vedle odměny, účtované podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR, č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "AT"), účtoval i daň z přidané hodnoty. Soud prvého stupně mu částku, odpovídající této dani, jako součást odměny neuznal a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.

Stěžovatel považuje postup obou soudů za rozporný s ústavním pořádkem. Polemizuje se závěrem Krajského soudu v Brně, který dovodil, že mimosoudní odměna podle AT není cenou ve smyslu § 14 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen "zákon o DPH"), a proto není možno na odměnu advokáta aplikovat ustanovení § 14 odst. 1 zákona o DPH, neboť ten stanoví, že základem pro výpočet daně je cena za zdanitelné plnění, která neobsahuje daň. Takový výklad považuje za "nesprávný a zkratkovitý". Podle jeho názoru, pokud by stát měl být z povinnosti uhradit DPH, v souvislosti s úhradou odměny a náhrad nutných výdajů advokátů ex offo, vyloučen, došlo by k porušení ústavního pořádku ve třech rovinách: 1) stát by tím byl postaven nad občany či jiné subjekty, 2) nastala by nerovnost mezi advokáty, kteří jsou plátci DPH a advokáty, kteří plátci DPH nejsou, 3) vznikla by nerovnost mezi advokátem-plátcem DPH a osobami v jiných profesích, oprávněných rovněž poskytovat právní služby, konkrétně soudními exekutory, kterým zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, v § 90 odst. 1 přiznává daň z přidané hodnoty jako součást odměny, je-li exekutor jejím plátcem.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Výchozí úvahy stěžovatele, které se opírají o jeho závěry, že odměna, stanovená podle AT je cenou ve smyslu zákona o cenách, je nesprávná. Co je považováno za "cenu" ve smyslu zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, je vymezeno v § 1. V ustanovení § 1 odst. 4 zákona o cenách se stanoví, že se tento zákon nevztahuje na odměny, úhrady, poplatky, náhrady škod a náhrady nákladů a úroky, upravené zvláštními předpisy. Není pochyb o tom, že odměna advokáta je upravena zvláštními předpisy a to především AT a dále vyhláškou ministerstva spravedlnosti, č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění AT.

Cenou se rozumí cena sjednaná při nákupu a prodeji zboží za podmínek, vyplývajících z ustanovení § 2 zákona o cenách, tedy cena sjednaná dohodou. Za takovou však nelze považovat odměnu advokáta, stanovenou AT podle ustanovení o mimosmluvní odměně (viz. shodně R 30/94), která je stanovena obecně závazným předpisem pevnými částkami. Naproti tomu za takovou cenu lze považovat cenu, stanovenou podle ustanovení AT o smluvní odměně, neboť tato ustanovení jsou pouze prováděcím předpisem k zákonu o cenách.

Nelze tedy akceptovat stanovisko stěžovatele, že při obhajobách ex offo je stát ve výjimečném postavení proti jiným subjektům, kterým advokát poskytuje službu. Stát je ve stejném postavení jako kterýkoli jiný subjekt, kterému advokát poskytuje službu a s nímž si nedohodl smluvní odměnu, a účtuje podle ustanovení o mimosmluvní odměně. Ani v těchto případech si advokát nemůže účtovat daň z přidané hodnoty. Pokud ji k odměně účtuje a klient ji zaplatí, lze jedině dovozovat, že došlo konkludentně k uzavření dohody o smluvní odměně v tom smyslu, že mimosmluvní odměna byla navýšena o daň z přidané hodnoty.

Pokud jde o namítanou nerovnost mezi advokáty - plátci DPH a advokáty neplátci této daně, a mezi advokáty - plátci DPH a soudními exekutory, kteří jsou plátci DPH, jedná se o nerovnost, která byla založena zákonnou úpravou platnou do 30. 4. 2004. Odstranění takové nerovnosti by vyžadovalo zahájit řízení o zrušení zákonů a jiných předpisů podle hlavy II. oddíl prvý, zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel nevyužil svého práva, daného mu ustanovením § 64 odst. 1 písm. d). Postup podle § 64 odst. 1 písm. c) senát Ústavního soudu nezvažoval s ohledem na ust. § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud proto uzavírá, že v dané věci nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.

Ze shora uvedených důvodů senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. května 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu