Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 509/04 ECLI:CZ:US:2004:1.US.509.04 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies despite alleged significant delays in appeal proceedings.

Geschäftsnummer I.ÚS 509/04
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint, ruling that all available legal remedies had not been exhausted. Although the applicant argued that significant delays in submitting the appeal to the Supreme Court caused irreparable harm, the Court found these delays insufficient to justify bypassing the exhaustion requirement. The decision emphasized that the Constitutional Court must apply the exception for non-exhaustion restrictively and only when specific, serious harm is proven, which was not demonstrated in this case.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 a 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court's jurisdiction is subsidiary and requires the exhaustion of all ordinary legal remedies; exceptions for significant procedural delays must be applied restrictively and only when specific, serious, and irreparable harm is concretely demonstrated.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility procedural delays subsidiarity principle irreparable harm Czech Constitutional Court legal aid exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity.
čl. 4 Ústavy ČR
čl. 90 Ústavy ČR
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 24. srpna 2004 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D., ve věci J. K., zastoupeného Mgr. F. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2003, sp. zn. 5 To 213/2003, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 28. 2. 2003 sp. zn. 3 T 77/2002 a proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 8, spočívajícím v průtazích při předkládání dovolání ze dne 29. 8. 2003 Nejvyššímu soudu ČR,

t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou dne 18. 8. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí a domáhal se též ochrany proti jinému zásahu veřejné moci, spočívajícím v průtazích obvodního soudu při předkládání dovolání dovolacímu soudu ve věci, v níž byl pravomocně uznán vinným spácháním trestného činu pomluvy (§ 206 odst. 1 tr. zák.), za což mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře tří set hodin. Stěžovatel tvrdil, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutími obvodního a městského soudu bylo zasaženo do jeho petičního práva zaručeného čl. 18 odst. 1 Listiny a porušen byl i čl. 3 odst. 3 Listiny, který stanoví, že nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. Stěžovatel se domáhal přednostního projednání své věci.

Vědom si nesplnění povinnosti vyčerpat opravné prostředky, které jsou v jeho dispozici, stěžovatel žádal, aby Ústavní soud rozhodl o přípustnosti ústavní stížnosti, na základě aplikace ust. § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nejsou vyčerpány všechny opravné prostředky, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Ústavní soud dne 24. 8. 2004 dotazem u Nejvyššího soudu zjistil, že dovolání stěžovatele bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 18. 6. 2004 a je vedeno pod spisovou značkou 7 Tdo 726/04. Ve věci je nařízeno veřejné zasedání na den 1. září 2004. Účastníci řízení byli obesláni dne 12. 8. 2004 a právnímu zástupci stěžovatele bylo oznámení soudu doručeno dne 19. 8. 2004. U stěžovatele nebylo doručení dosud vykázáno.

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práva.

Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Subsidiarita ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků k ochraně práva před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu, jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce až tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Jinými slovy v subsidiaritě ústavní stížnosti se též realizuje v konkrétní podobě ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Z principu povinnosti k ústavně konformnímu výkladu vyplývá, že základní práva a svobody jsou ochránitelná nejen v řízení o ústavní stížnosti, ale především v řízeních před obecnými soudy (čl. 4 a čl. 90 Ústavy).

Z výše uvedeného vyplývá, že i ust. § 75 odst. 2 b) zákona, prolamující zásadu subsidiarity, musí Ústavní soud aplikovat na základě restriktivního výkladu a způsobem, který nezvýhodňuje některou skupinu stěžovatelů. K takovému zvýhodnění by nepochybně došlo, pokud by Ústavní soud jako hrozící újmu bez dalšího považoval např. hrozící přeměnu trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, v důsledku nerespektování pravomocného rozhodnutí, jímž soud využil dobrodiní zákona a uložil alternativní trest. Stěžovatel však hrozící újmu blíže nekonkretizoval. V předmětné věci nepochybně došlo k průtahům při předkládání dovolání, avšak Ústavní soud tyto průtahy neposoudil jako značné, když nemohl opomenout, že dovolací soud den po podání ústavní stížnosti prostřednictvím právního zástupce uvědomil stěžovatele o tom, že jeho věc bude veřejně projednána dne 1. 9. 2004, tedy osm dní po dnešním rozhodnutí Ústavního soudu. Z těchto důvodů neshledal Ústavní soud naplnění podmínek umožňujících aplikaci ust. § 75 odst. 2 písm. b) zákona. Tento závěr nemohla zvrátit argumentace stěžovatele, který stručně shrnuto tvrdil, že restriktivní výklad předmětného ustanovení není na místě, protože v situacích upravených ust. § 75 odst. 2 písm. b) zákona dochází současně ke dvěma zásahům, jednak jsou zásahem samotné průtahy a jednak není odstraněn zásah do práva, jehož ochrana je předmětem ústavní stížnosti.

Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout jako návrh nepřípustný (§ 43 odst. 1 písm. e) zákona).

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 24. srpna 2004

Eliška Wagnerová, v. r.

soudce zpravodaj