Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 33/03 ECLI:CZ:US:2003:4.US.33.03 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as unreasonable repetition of lower court arguments without new constitutional issues.

Geschäftsnummer IV.ÚS 33/03
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a taxpayer against a municipal court ruling. The complainant argued that the lower court violated his right to a fair review of administrative decisions under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, claiming numerous illegalities in the tax proceedings. The court rejected this claim because the complaint merely repeated arguments already addressed by the lower court and the tax authorities without providing new constitutional legal reasoning or evidence of extreme unfairness.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they merely repeat arguments from lower proceedings without new constitutional issues or evidence of extreme unfairness.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint unreasonable repetition fair review of decisions tax proceedings Charter of Fundamental Rights administrative law procedural fairness

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivé přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy, zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina").

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

IV. ÚS 33/03

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti JUDr. Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Ing. J. M., advokátem advokátní, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2002, čj. 28 Ca 197/2001-25,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2003, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2002, čj.

28 Ca 197/2001-25, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl.m. Prahu ze dne 21. 3. 2001, čj. FŘ-8167/11/00. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 4 ze dne 31. 7. 2000, čj. 198324/00/004913/4014, kterým byla dodatečně vyměřena daň a daňová ztráta z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1998.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivé přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy, zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvedl, že napadeným rozsudkem městského soudu byla potvrzena řada nezákonností v daňovém řízení a rozsudek sám pak v porušování zákonů pokračuje. Tím byla zasažena jeho zákonná práva účastníka daňového řízení. V bodech 1 až 5 odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel pak specifikoval,

v čem spatřuje porušení zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů ("daňový řád").

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel v podané ústavní stížnosti pouze opakuje námitky, které již uplatnil

v řízení před správním soudem. Soud napadené rozhodnutí finančních orgánů z hlediska uplatněných námitek přezkoumal a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi vypořádal. Nesouhlas stěžovatele se závěry soudu neodůvodňuje jeho tvrzení, že soud porušil čl. 36 Listiny. Závěrem uvedl, že stížnost považuje ze zjevně neopodstatněnou a navrhl, aby byla odmítnuta.

Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu, jako vedlejší účastník, se ve svém vyjádření k ústavní stížnosti vyjádřilo k jednotlivým námitkám uvedeným v ústavní stížnosti, týkajícím se zejména porušení daňového řádu a skutkových okolností dodatečného platebního výměru. Závěrem navrhlo, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako neopodstatněnou zamítl.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 197/2001, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, v postupu Městského soudu v Praze neshledal nic, co by nasvědčovalo namítanému zásahu do ústavních práv stěžovatele. Ostatně, jak vyplývá ze samotné ústavní stížnosti, stěžovatel fakticky nesouhlasí pouze

s právním posouzením věci finančními orgány a následně s právním názorem krajského soudu, aniž by své námitky podložil podrobnější argumentací ústavněprávní. Ústavní stížnost je tak v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele se závěry městského soudu a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před tímto soudem a v daňovém řízení, a nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně a zřetelně najevo, že interpretace předpisů obyčejného práva může mít za následek porušení základních práv a svobod toliko tehdy, pokud by tato interpretace byla v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus). V dané věci takovouto interpretaci soudu vytknout nelze. Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy zakotvené v čl. 36 odst. 2 Listiny, stejně tak proces byl veden způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o jeho spravedlivosti. To, že se výsledek správního a soudního řízení stěžovateli nezamlouvá, ještě nečiní z věci záležitost ústavněprávního charakteru.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2003