Constitutional court dismisses claim that civil court stopping proceedings for unpaid fees violated property rights.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two individuals against lower court decisions denying them exemption from court fees. The applicants argued that halting their civil proceedings for non-payment of fees, despite their financial circumstances, violated their property rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court found no interference with property rights because the procedural stops were legally mandated by civil procedure rules and the applicants had not demonstrated changed circumstances warranting relief.
Legislator-Regeste
KI-generiertCharter of Fundamental Rights and Freedoms, § 36 odst. 1; Civil Procedure Code, §§ 103, 104 odst. 1; Act No. 549/1991 Coll.; Constitutional Act No. 182/1993 Coll., § 43 odst. 2 písm. a): The court's decision to suspend civil proceedings due to non-payment of court fees does not constitute an interference with the right to property if no changed circumstances exist to justify exemption.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
III. ÚS 228/03
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) S. B. a 2) Mgr. V. B., zastoupených JUDr. M. K., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. února 2003 č. j. 32 Odo 675/2002-167, Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2002 č. j. 29 Co 97/2002-153 a Okresního soudu v Benešově ze dne 30. října 2001 sp. zn. 11 C 347/99, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčeni v právu, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že žádali o osvobození od úhrady soudních poplatků v řízení o žalobě na splnění pohledávky, když z jejich strany se nejedná o bezúspěšné uplatňování práva - zamítnutím žádosti podané s ohledem na majetkové poměry a následným zastavením řízení jim však bylo v uplatnění práva zabráněno. Jejich dovolání proti usnesení soudu II. stupně nevyhověl ani Nejvyšší soud, který je odmítl z formálních důvodů.
Předseda senátu Nejvyššího soudu ve svém vyjádření ze dne 29. července 2003 uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou a poukázal na obsah rozhodnutí a jeho odůvodnění s tím, že ani stěžovatelé proti jeho správnosti žádné právně relevantní námitky nevznesli. Předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze v podání ze dne 3. července 2003 vyjádřila přesvědčení, že odvolací soud svým postupem a rozhodnutím neporušil práva stěžovatelů, když se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, který navrhovatelům nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků v žalobě o 268.492,40 Kč, řízení o jejich nové žádosti směřující k přiznání osvobození zastavil, stejně jako pro nezaplacení soudního poplatku zastavil řízení o žalobě.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Benešově u Prahy sp. zn. 11 C 347/99 a stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, kterého se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. února 2003 opodstatněně shledal, že podané dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, neboť je nelze podřadit pod ustanovení §§ 237, 238, 238a ani § 239 odst. 1, 2 a 3 obč. soudního řádu - tomuto závěru konečně stěžovatelé ani ničeho nevytýkají. Pokud jde o usnesení soudu I. a II. stupně, proti nimž ústavní stížnost směřuje, nutno konstatovat, že k zastavení řízení o přiznání osvobození od placení soudních poplatků, o které žalobci opakovaně žádali, jakož i k zastavení řízení o jejich žalobě podané pro zaplacení částky 268.492,40 Kč, došlo v souladu s § 103 a s § 104 odst. 1 obč. soudního řádu a s § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. - pro nové rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků k žádosti žalobců nebyla zjištěna na jejich straně změna poměrů, nedošlo ke změně skutečností pro přiznání osvobození rozhodných a pro nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě pak byl dán důvod k zastavení řízení i o žalobě.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2004