Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 611/02 ECLI:CZ:US:2003:3.US.611.02 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because it targets a rejected appeal, not the final Supreme Court decision.

Geschäftsnummer III.ÚS 611/02
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings regarding his absence from a public trial. The applicant argued violations of his right to be present and the right to a fair trial, claiming a key witness was not heard. The court dismissed the complaint as inadmissible because the applicant had already exhausted his legal remedies by filing an appeal that was rejected, and the complaint did not target the final Supreme Court decision.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if it challenges a decision rejecting an appeal rather than the final judicial decision, as the applicant has not exhausted the statutory means of redress.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies right to be present at trial final judicial decision criminal procedure appeal rejection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu
g) a § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, tedy s tvrzením, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu
Toto dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu pro jeho zjevnou neopodstatněnost, ústavní stížnost pak rozhodnutí o dovolání nenapadá.
§ 254 odst. 1 tr. řádu
stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu a důvodně jej shledal správným.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Nejvyšší soud České republiky ze dne 8. října 2002 sp. zn. 5 Tdo 749/2002
Vrchní soud v Praze ze dne 19. června 2002 sp. zn. 8 To 18/02

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 611/02

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vladimíra Čermáka, ve věci navrhovatele M. P., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2002 sp. zn. 8 To 18/02 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2001, sp. zn. 43 T 13/2001, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel v ústavní stížnosti proti výše označeným rozhodnutím soudů uvedl, že se jimi cítí dotčen v právech, jež jsou zakotvena v čl. 10 Ústavy, v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 3 písm. c), d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázal na průběh veřejného zasedání odvolacího soudu, jež proběhlo za jeho nepřítomnosti přesto, že svou neúčast omluvil svým zdravotním stavem, dále na to, že nebyl vyslechnut svědek, kterého považuje za korunního, neboť byl přímým svědkem a pozorovatelem skutku, za nějž byl trestně stíhán a odsouzen.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. června 2002 sp. zn. 8 To 18/02 a Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. října 2002 sp. zn. 5 Tdo 749/2002 bylo zjištěno, že stěžovatel proti označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2001 sp. zn. 43 T 13/2001, podal dovolání s důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, tedy s tvrzením, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Toto dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu pro jeho zjevnou neopodstatněnost, ústavní stížnost pak rozhodnutí o dovolání nenapadá.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že došlo k zásahu do jeho práv proto, že veřejné jednání proběhlo bez jeho přítomnosti, nutno konstatovat, že uvedené uplatnil v dovolání, přípustném dle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, o němž bylo rozhodnuto a pokud ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, tj. proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje, je dán důvod k odmítnutí ústavní stížnosti jako nepřípustné v tomto rozsahu [§ 43 odst. 1 písm. e), § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182 /1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovatel k námitce, že nebyl proveden důkaz výslechem svědka, podle jeho přesvědčení "klíčového", v návrhu ani neuvedl, kdy se jeho výslechu bezvýsledně domáhal, konečně z obsahu odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. října 2002 se podává, že návrh na výslech označeného svědka stěžovatel nepodal, když tak nemohl učinit osobně u veřejného zasedání, jehož se neúčastnil. Z obsahu stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze zásah do práva, jehož se stěžovatel v tomto rozsahu dovolává, zjištěn nebyl. Z obsáhlého odůvodnění rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání obžalovaného, je zřejmé, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu a důvodně jej shledal správným. Proto byl návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2003