Constitutional complaint dismissed as untimely due to failure to meet 60-day statutory filing deadline.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a final court judgment. The applicant argued that the lower court violated his right to court protection by proceeding in his absence and failing to instruct him on procedural duties. The court dismissed the complaint because it was filed outside the mandatory 60-day period following the delivery of the final decision.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 2 písm. b) zákona: A constitutional complaint must be filed within 60 days of receiving the final decision; failure to meet this strict deadline results in inadmissibility regardless of procedural exhaustion.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
III. ÚS 352/02
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného JUDr. R. V., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2001, sp. zn. 17 Co 463/2001, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, mimo ústní jednání dne 19. března 2003 soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Muchou, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Původně formálně vadným podáním, označeným jako "stížnost pro porušení zákona", podaným osobně Ústavnímu soudu dne 4. června 2002, a následně doplněným podáním jeho právní zástupkyně tak, že formální vady původního podání byly odstraněny, napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2001
(17 Co 463/2001-282) a tvrdil, že jím, jako rozhodnutím odvolacího soudu, bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 38 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení tohoto práva došlo jednak tím, že jmenovaný soud přes jeho omluvu jednal v jeho nepřítomnosti, jednak také tím, že jej "nepoučil ve smyslu platných ustanovení občanského soudního řádu", čímž jej uvedl do situace, v níž jako "laik nedokázal věc přesně řádně posoudit, zejména pokud jde o povinnost tvrzení a důkazní břemeno". Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil a současně požádal, aby vykonatelnost jím napadeného rozhodnutí obecného soudu byla odložena.
Stěžovatel podal v dané věci rovněž dovolání; dovolací řízení bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. prosince 2002 (25 Cdo 2329/2002-362) zastaveno.
Ústavní stížnost je opožděná.
Ústavní stížnost lze podat za splnění dalších formálních podmínek ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy stěžovateli bylo doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona); rozsudek obecného soudu, proti němuž ústavní stížnost směřuje vešel do právní moci dnem 23. ledna 2002 a stěžovateli byl doručen dne 22. ledna 2002
(č. l. 8 spisu Ústavního soudu).
Jestliže stěžovatel Ústavnímu soudu ústavní stížnost (osobně) doručil dne
4. června 2002, je zřejmé, že zákonem stanovenou lhůtu k jejímu podání, která skončila dnem 22. března 2002 nedodržel a založil tak procesní překážku bránící případnému dalšímu postupu.
Zmeškání takto zákonem stanovené lhůty pro podání ústavní stížnosti nelze prominout. Argumentace stěžovatele ust. § 75 odst. 2 písm. b) zákona v tomto směru je proto nepřípadná, neboť toto ustanovení připouští toliko výjimečné neodmítnutí ústavní stížnosti, pokud nebyly vyčerpány procesní prostředky.
Z důvodů takto rozvedených bylo o stěžovatelově ústavní stížnosti rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by se pro nedostatek důvodů jevila potřeba zvlášť rozhodovat o stěžovatelově návrhu na odklad vykonatelnosti jím napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 19. března 2003