Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 719/2000 ECLI:CZ:US:2001:3.US.719.2000 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed because co-plaintiff lacks standing to file appeal without primary party's action.

Geschäftsnummer III.ÚS 719/2000
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a co-plaintiff against a regional court judgment. The applicant argued that the lower court violated her right to judicial protection by misapplying civil code provisions. The court ruled that as a co-plaintiff, she lacked the procedural standing to initiate the constitutional review independently.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.; § 93 odst. 3 al. 3 o. s. ř.: A co-plaintiff is not actively legitimized to file a constitutional complaint independently and must rely on the primary party's procedural actions.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint standing co-plaintiff procedural rights judicial protection violation civil code application procedural legitimacy

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst.
§ 30 odst. 1 zákona
§ 34 zákona
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona
§ 72 odst. 1 písm. e) zákona
§ 43 odst. 3 zákona
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
§ 93 odst. 3 al. 3 o. s. ř.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 719/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. D., zastoupené

JUDr. V. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. září 2000, sp. zn. 27 Co 244/2000, mimo ústní jednání dne 13. 2. 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. září 2000 (27 Co 244/2000-48) a tvrdila, že jmenovaný obecný soud jako soud odvolací svým rozhodnutím porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a to zejména tím, že vydal rozhodnutí, které je v rozporu s ustanovením § 3, § 39 a § 49 občanského zákoníku. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z obsahu jí napadeného rozhodnutí obecného soudu je patrno, že stěžovatelka v řízení před obecnými soudy vystupovala jako vedlejší účastnice na straně žalovaného.

Z obsahu spisu Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 722/2000

vyplynulo, že ústavní stížnost, podaná žalovaným do téhož rozhodnutí obecného soudu samostatně, byla vykonatelným usnesením Ústavního soudu ze dne 22. ledna 2001 (č. l. 8) jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.

Za této procesní situace odpadl k podání ústavní stížnosti zákonný důvod stěžovatelky jako účastnice řízení o ústavní stížnosti, neboť vedlejší účastenství, jak v řízení před obecnými soudy (§ 93 o. s. ř.), tak v řízení před Ústavním soudem (§ 76 zákona) je zákonem konstruováno jako procesní institut podpory účastníka řízení, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje (§ 93 odst. 3 al. 3 o. s. ř.), což ve svých důsledcích znamená, že vedlejší účastník sám řízení o ústavní stížnosti zahájit nemůže. Obdobně totiž jako vedlejší účastník, bez příslušného procesního úkonu účastníka řízení, sám nemůže vyvolat opravné řízení, není ani vedlejší účastník aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti, včetně případu, kdy řízení o ústavní stížnosti zahájené jen účastníkem řízení (před obecnými soudy - § 27 odst. 2 zákona) skončilo vykonatelným rozhodnutím Ústavního soudu.

Z důvodu takto rozvedeného byla stěžovatelčina ústavní stížnost posouzena jako ústavní stížnost podaná někým zjevně neoprávněným a o ní jako takové bylo a limine rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 13. února 2001