Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 705/2000 ECLI:CZ:US:2001:3.US.705.2000 KI-generiert

Constitutional court dismisses appeal against detention denial citing no violation of fundamental rights or freedom. The court found the lower court's decision lawful. The court rejected the claim that detention violated constitutional rights. The court ruled the detention reasons were legally sound. The court determined the appeal was clearly unfounded under the law. The court concluded the detention was justified by statutory grounds.

Geschäftsnummer III.ÚS 705/2000
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by T. A. B. against the Regional Court's refusal to release him from detention. The applicant argued that his continued detention violated his rights to health and life under the Constitution, noting medical reports indicated his condition required long-term care and that detention posed an immediate threat to his life. The court rejected these claims, finding no violation of fundamental rights as the lower courts properly applied criminal procedure laws regarding the necessity of detention.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 192/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the court finds the alleged violation of fundamental rights to be clearly unfounded based on the lower court's lawful application of procedural laws governing detention.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint detention necessity fundamental rights criminal procedure law health care detention immediate life threat clearly unfounded

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 192/1993 Sb.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 192/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
čl. 90 Ústavy ČR
stupně, cítí dotčen na právech, zaručených čl. 90 Ústavy ČR, čl.
čl. 7 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod
90 Ústavy ČR, čl. 7 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod.
zák. č. 293/1993 Sb.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 705/2000

Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti T. A. B., zastoupeného JUDr. J. D., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, sp. zn. 4 To 871/2000, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, sp. zn. 4 To 871/2000, odůvodňoval návrh tím, že se rozhodnutím soudu, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení soudu I. stupně, cítí dotčen na právech, zaručených čl. 90 Ústavy ČR, čl. 7 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soud I. stupně opakovaně zamítl jeho žádost o propuštění z vazby s poukazem na trvání důvodů podle § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Poukázal na obsah lékařských zpráv, z nichž vyplývá, že jeho onemocnění je možno léčit pouze dlouhodobým pobytem v civilních zařízeních, a to při úzkém propojení interní péče a péče psychiatricko-psychologické, a na to, že soud byl seznámen s tím, že omezování osobní svobody vyvolává bezprostřední ohrožení jeho života. Odvolací soud přes uvedené skutečnosti stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích nevyhověl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, č. j. 4 To 871/2000-30, zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o důvody, pro které je trvání vazby nezbytné, ty jsou obsaženy v usnesení soudu I. stupně ze dne 9. října 2000, č. j. 6 Nt 309/2000-13, a byly shledány také soudem odvolacím, který se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatele s poukazem na příslušné právní předpisy, jimiž se řídí výkon vazby, a to i v případě, kdy obviněný vyžaduje lékařskou péči (zák. č. 293/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Je třeba uvést, že způsob výkonu vazby nelze spojovat s důvody, pro které byla nařízena a pro které je nutné její trvání.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 192/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2001