Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 425/2000 ECLI:CZ:US:2000:3.US.425.2000 KI-generiert

Constitutional Court rejects second constitutional complaint against its own ruling as procedurally inadmissible.

Geschäftsnummer III.ÚS 425/2000
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the petitioner's second constitutional complaint against a prior ruling of its own. The petitioner argued that the court violated his right to a fair hearing by issuing a binding decision without correcting its earlier rejection of his request. The court held that the one-instance nature of its proceedings renders such complaints procedurally inadmissible as they function as remedies rather than appeals.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 3 zákona; § 54 odst. 2 zákona: Constitutional complaints against Constitutional Court rulings are inadmissible because the Court's proceedings are one-instance and no legal remedies exist.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court one-instance proceedings procedural inadmissibility remedy vs appeal binding decision

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 3 zákona
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
§ 54 odst. 2 zákona
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona
§ 30 odst. 1 zákona
§ 64 odst. 1 písm. d) zákona

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 425/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 17. května 2000,

sp. zn. III. ÚS 270/2000

, mimo ústní jednání dne 20. 12. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním ze dne 17. července 2000, označeným jako ústavní stížnost, napadl stěžovatel vykonatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 17. května 2000 (

III. ÚS 270/2000

), a

tvrdil - stručně shrnuto - že tímto usnesením, jímž Ústavní soud odmítl jeho návrh stran zrušení ustanovení § 30 a § 43 zákona o Ústavním soudu (č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) "bez opravy v zákoně a se zpětnými účinky uplatnil své pozdější usnesení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti" popírající jeho "zákonné právo k podání návrhu dle ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona", a proto se posuzovanou ústavní stížností "domáhá spravedlivého a veřejného projednání své záležitosti Ústavním soudem, zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 17. května 2000 (

III. ÚS 270/2000

) a vydání nálezu, jímž bude rozhodnuto o jeho ústavní stížnosti z 28. dubna 2000 a o jeho návrhu z téhož dne, jenž byl usnesením Ústavního soudu ze dne 17. května 2000 (

III. ÚS 270/2000

) odmítnut.

Spolu s tímto podáním vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, kterou odůvodnil tím, že oba jmenovaní soudci byli účastni na rozhodnutí, proti němuž posuzovaným podáním brojí.

O takto vznesené námitce stěžovatele bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu ze dne 14. listopadu 2000 (

III. ÚS 425/2000-6

), a to tak, že JUDr. Pavel Holländer a

JUDr. Vlastimil Ševčík nejsou vyloučení z projednávání a rozhodování věci sp. zn.

III. ÚS 425/2000.

Z odůvodnění stěžovatelova podání je zřejmé, že stěžovatel (opakovaně) brojí proti vykonatelnému rozhodnutí Ústavního soudu a že tak odmítá vzít na vědomí, že řízení před Ústavním soudem je jednostupňové a proti rozhodnutí Ústavního soudu jsou v zásadě jakékoli opravné prostředky ze zákona nepřípustné (§ 43 odst. 3, § 54 odst. 2 zákona); povahou věci a zásadami ústavního soudnictví je dáno, že tuto zásadu je třeba vztáhnout i k ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ústavního soudu, neboť v daných procesních souvislostech takto podaná ústavní stížnost má očividně charakter opravného prostředku, který z důvodu již vyloženého je ze zákona nepřípustný.

O nepřípustné ústavní stížnosti, byť ona sama je postižena formální vadou (§ 30

odst. 1 zákona), bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], aniž by se jevilo účelné stěžovateli tuto formální vadu zvlášť vytýkat, neboť o zákonem předepsaných náležitostech návrhu (ústavní stížnosti) byl stěžovatel opakovaně poučován v souvislosti s jeho předcházejícími návrhy.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 20. prosince 2000