Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 675/2000 ECLI:CZ:US:2000:2.US.675.2000 KI-generiert

Constitutional Court dismisses second constitutional complaint as inadmissible remedy against its own prior ruling.

Geschäftsnummer II.ÚS 675/2000
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected a second constitutional complaint filed by the applicant against its previous decision of September 19, 2000. The applicant argued that the law only barred appeals against Constitutional Court rulings, not new complaints, and claimed violations of fair trial rights. The court determined the filing was inadmissible because the statute explicitly prohibits any remedial action against its decisions, treating the new submission as an impermissible appeal.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court's decisions are final and binding, and no further appeals or constitutional complaints are permitted against them.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court finality inadmissible appeal single instance procedure remedial action prohibition constitutional complaint rejection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný.
§ 43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud nepovažuje za rozhodující, že stěžovatel své podání označuje jako ústavní stížnost a snaží se je tak vyjmout z aplikace ustanovení § 43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Při zkoumání podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel není řádně zastoupen, jak to vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel se domnívá, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť platná právní úprava vylučuje pouze podání odvolání proti rozhodnutí Ústavního soudu, nevylučuje ovšem možnost podat proti takovému rozhodnutí novou ústavní stížnost.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 19. 9. 2000,

sp. zn. II. ÚS 275/2000

,

t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Dne 16. 11. 2000 se na Ústavní soud obrátil stěžovatel s návrhem, kterým se domáhá "spravedlivého a veřejného projednání své záležitosti Ústavním soudem, provedení řádného dokazování, zrušení usnesení Ústavního soudu z 19. 9. 2000,

sp. zn. II. ÚS 275/2000

, a vydání nového rozhodnutí o ústavní stížnosti ze dne 2. 5. 2000 proti usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2000,

sp. zn. I. ÚS 652/99

". Napadeným usnesením Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl ústavní stížnost stěžovatele, jíž se domáhal zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2000,

sp. zn. I. ÚS 652/99

. Stěžovatel se domnívá, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť platná právní úprava vylučuje pouze podání odvolání proti rozhodnutí Ústavního soudu, nevylučuje ovšem možnost podat proti takovému rozhodnutí novou ústavní stížnost.

Při zkoumání podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel není řádně zastoupen, jak to vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na dále uvedené se ovšem jevilo nadbytečným vyzývat jej k odstranění této vady, neboť ani to by konečné rozhodnutí ve věci nemohlo ovlivnit

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 43 odst. 3 výslovně stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu není přípustné. Napadené usnesení obsahovalo jednak poučení v souladu s uvedeným ustanovením a jednak i řádné odůvodnění, v němž byl navrhovatel zejména informován, že řízení před Ústavním soudem je koncipováno jako jednoinstanční. Ústavní soud nepovažuje za rozhodující, že stěžovatel své podání označuje jako ústavní stížnost a snaží se je tak vyjmout z aplikace ustanovení § 43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Předmětné podání je opravným prostředkem, kterým stěžovatel napadá konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu a domáhá se jeho opravy, tj. zrušení.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, soudci zpravodaji proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2000 JUDr. Jiří Malenovský

soudce zpravodaj