Constitutional Court dismisses appeal against prosecutor's refusal of file access due to witness tampering concerns.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by two individuals against a prosecutor's order denying them access to the investigation file. The applicants argued this violated their right to a fair trial and defense, citing witness tampering by their counsel as the reason for the denial. The court ruled that such procedural defects should be corrected by ordinary courts during the review of the entire proceedings rather than via constitutional review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the alleged violation of fundamental rights can be remedied by ordinary courts reviewing the entire proceedings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vojena Güttlera ve věci stěžovatelů MUDr. M. B., a P. T., obou zastoupených JUDr. J. P., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti opatření vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Litoměřicích ze dne 17. 5. 2000, ČVS: OVLT-690/20-99,
takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé podali včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 10. 7. 2000.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud zrušil shora citované opatření vyšetřovatele Policie ČR, kterým bylo stěžovatelům a jejich obhájci ve smyslu ustanovení § 65 odst. 2 tr. řádu odepřeno nahlížení do spisu a práva s tímto související, protože byly zjištěny skutečnosti opravňující závěr, že obhájcem a obviněnými (nyní stěžovateli) dochází k ovlivňování svědků s tím, že totožné stanovisko zaujímá i příslušný státní zástupce.
Stěžovatelé jsou toho názoru, že shora uvedeným opatřením byla porušena jejich ústavně zaručená práva na obhajobu a právo na spravedlivý proces ve svém celku, konkrétně pak právo stanovené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 2 odst. 2, 3 (státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví a každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá), čl. 4 odst. 4 (při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena), čl. 36 odst. 1 (každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu), čl. 37 odst. 2 (každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy od počátku řízení), čl. 40 odst. 3 (obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce) Listiny základních práv a svobod. Dále uvádějí, že zmíněné opatření vyšetřovatele je v rozporu s jejich právem na objasnění věci a hledání důkazů a poukazují na ustanovení § 89 odst. 2 tr. řádu, podle něhož důkaz předložený některou ze stran nemůže být odmítnut.
Ústavní soud po posouzení obsahu ústavní stížnosti, jakož i dalších přiložených listin, je nucen nejdříve konstatovat, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani neposuzuje stanoviska a výklady obecných soudů či jiných orgánů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde současně o porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v jednotlivých případech spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze již napravit procesními prostředky.
V posuzovaném případě došlo ke sdělení obvinění stěžovatelům dne
25. 6. 1999. Uvedené opatření vyšetřovatele bylo vydáno dne 17. 5. 2000 a je z něho patrno, že vyšetřovatel své rozhodnutí předem konzultoval se státním zástupcem a jako důvod svého rozhodnutí neumožnit nahlížení do spisu uvedl, že stěžovatelé a jejich obhájce ovlivňují svědky. Z uvedeného vyplývá, že k odmítnutí nahlédnutí do vyšetřovacího spisu došlo prakticky po roce trestního stíhání ze závažného důvodu, kterým bylo ovlivňování svědků stěžovateli a jejich obhájcem. K omezení práva nahlížet do spisu bylo tedy přikročeno v procesním stadiu trestního řízení, kdy zmíněné oprávnění orgánů činných v trestním řízení je časově omezené a vztahuje se pouze na přípravné řízení, na dobu do skončení vyšetřování. Po upozornění stěžovatelů a jejich obhájce vyšetřovatelem na možnost prostudovat spis, již právo nahlédnutí do spisu nelze odepřít (ustanovení § 65 odst. 2 tr. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že trestní řízení podléhá procesnímu vývoji a jeho případné vady je zatěžují jako celek. Z toho důvodu i případné protiústavní procesní vady lze napravit v prvé řadě obecnými soudy v rámci přezkumu celého řízení. V dané věci Ústavní soud neshledal porušení uplatňování státní moci podle zákona, ani neshledal, že by opatřením orgánu veřejné moci došlo k porušení práv stěžovatelů na obhajobu či spravedlivý proces. Protože neshledal ani napadeným opatřením porušení jiných základních práv nebo svobod stěžovatelů, zakotvených v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy ČR, musel považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2000
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu