Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 159/99 ECLI:CZ:US:2001:3.US.159.99 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming courts violated due process by relying on notarial inheritance decisions. The applicant failed to prove the notarial ruling was binding on him. The appeal is rejected as clearly unfounded under constitutional law.

Geschäftsnummer III.ÚS 159/99
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Z. S. against lower court rulings regarding property ownership. The applicant argued that courts violated Article 11 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms by relying on a notarial decision confirming inheritance without his participation. The court determined that the notarial ruling was merely declaratory and could not establish ownership rights against the applicant, who was not a party to the original inheritance proceedings. Consequently, the appeal was rejected as clearly unfounded under Section 43 of the Act on the Constitutional Court.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 135 odst. 2 občanského soudního řádu; § 25 notářského řádu; The Constitutional Court holds that a state organ cannot rely on a prior final decision regarding a specific issue against a party who was not a participant in that original proceeding, rendering the appeal clearly unfounded.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint notarial decision inheritance proceedings property ownership due process violation declaratory ruling unfounded appeal

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod
11 C 2764/97, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení oba soudy rozhodly v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
§ 135 odst. 2 občanského soudního řádu
Poukázal na okolnosti a rozhodnutí, na základě nichž se stal vlastníkem prodaných nemovitostí, na důkazy, které jeho vlastnictví osvědčily, a na znění § 135 odst. 2 občanského soudního řádu, které soudům ukládá z rozhodnutí vydaných příslušným orgánem vycházet.
§ 159 odst. 2 občanského soudního řádu
§ 25 zákona č. 95/1963 Sb., notářského řádu
S poukazem na ustanovení § 25 zákona č. 95/1963 Sb., notářského řádu, účinného ve znění k datu předmětných notářských rozhodnutí (rozhodnutí Státního notářství v Chomutově č.
§ 33 a násl. notářského řádu
ledna 1991), dopadá uvedené konstatování i na posouzení právních účinků rozhodnutí státního notářství dle § 33 a násl. notářského řádu, účinného ve znění ke dni 9.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

III. ÚS 159/99

Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Z. S., zastoupeného JUDr. O. K., advokátem, proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. ledna 1999, sp. zn. 11 Co 585/98, a Okresního soudu v Mostě ze dne 31. března 1998, sp. zn. 11 C 2764/97, t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. ledna 1999, sp. zn. 11 Co 585/98, a Okresního soudu v Mostě ze dne 31. března 1998, sp. zn. 11 C 2764/97, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení oba soudy rozhodly v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti a rozhodnutí, na základě nichž se stal vlastníkem prodaných nemovitostí, na důkazy, které jeho vlastnictví osvědčily, a na znění § 135 odst. 2 občanského soudního řádu, které soudům ukládá z rozhodnutí vydaných příslušným orgánem vycházet. Pokud by soudy tak činily, nároku na úhradu kupní ceny by nepochybně vyhověly.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 11 C 2764/97 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. ledna 1999, sp. zn. 11 Co 585/98, bylo zjištěno, že soud I. stupně zamítl žalobu stěžovatele, v níž se domáhal zaplacení částky 3.490.000.-Kč s přísl., tedy částky, představující kupní cenu za nemovitosti dle smlouvy uzavřené s Mosteckou uhelnou společností, a. s., se sídlem v Mostě. Se zjištěním a konstatováním Okresního soudu v Mostě, že uzavřená smlouva ze dne 30. prosince 1996 - o prodeji nemovitosti, o níž stěžovatel uplatněný nárok opíral, je neplatná, se ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem. Vycházel přitom ze zjištění, dle něhož, v důsledku předchozího převodu předmětných nemovitostí na třetí osoby, rozhodnutí st. notářství o potvrzení nabytí dědictví, jež bylo rozhodnutím toliko deklaratorním, nemohlo založit vlastnické právo osobě, jež následně se stěžovatelem uzavřela výše označenou kupní smlouvu.

Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Stěžejním argumentem, obsaženým v ústavní stížnosti, je námitka nerespektování § 135 odst. 2 o. s. ř. ze strany obecných soudů. Dané ustanovení upravuje povinnost soudu v otázkách svým předmětem odlišných od otázek dle odstavce 1 § 135 o. s. ř. vycházet z rozhodnutí jiného orgánu, pakliže o takovéto otázce již příslušným orgánem rozhodnutí bylo vydáno. V posuzované věci je za takové považováno rozhodnutí st. notářství o potvrzení dědictví.

Ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř., a to jak z pozice ústavněprávní (zejména s poukazem na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), tak i z pohledu jednoduchého práva, je nezbytné interpretovat ve spojitosti s ustanovením § 159 odst. 2 o. s. ř. Z uvedeného srovnání dopadu obou zmíněných zákonných ustanovení plyne důsledek, dle kterého státní orgán při posuzování určité otázky nemůže vůči účastníku řízení vycházet ze závěru, že o ní bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, pakliže tento účastník nebyl rovněž i účastníkem řízení, v němž byla daná otázka řešena. S poukazem na ustanovení § 25 zákona č. 95/1963 Sb., notářského řádu, účinného ve znění k datu předmětných notářských rozhodnutí (rozhodnutí Státního notářství v Chomutově č. j. D 44/91-18 a D 43 /91-6, obou ze dne 9. ledna 1991), dopadá uvedené konstatování i na posouzení právních účinků rozhodnutí státního notářství dle § 33 a násl. notářského řádu, účinného ve znění ke dni 9. ledna 1991, ve smyslu § 159 odst. 2 o. s. ř.

Ohledně dalších námitek, směřujících do rozhodnutí obecných soudů, Ústavní soud toliko odkazuje na přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. ledna 1999, sp. zn. 11 Co 585/98.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2000