Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 186/98 ECLI:CZ:US:1998:4.US.186.98 KI-generiert

Constitutional Court allows appeal against district court ruling for denying witness hearing rights on procedural issues.

Geschäftsnummer IV.ÚS 186/98
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Gutgeheissen (Allowed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic annulled the Regional Court's decision rejecting the applicant's appeal due to alleged procedural violations. The applicant argued that her right to participate in evidence gathering was violated when a witness was heard without her knowledge regarding the service of a court order. The court held that even evidence concerning purely procedural matters, such as proper service of documents, requires the parties' right to be present and to comment on all evidence.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 122 odst. 2 o. s. ř.; § 123 o. s. ř.; § 38 odst. 2 Listiny; The right of parties to participate in and comment on all evidence, including that concerning procedural questions, is a fundamental guarantee of fair trial protection.

Schlagwörter

KI-generiert
right to participate procedural evidence witness hearing fair trial guarantee service of process constitutional protection participation rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 122 odst. 2 o. s. ř.
dokazování, tedy i ustanovení § 122 odst. 2 o. s. ř., podle
§ 123 o. s. ř.
prováděného dožádaným soudem, ustanovení § 123 o. s. ř.,
§ 1 k. o. s. ř.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Právo účastníka vyjadřovat se i k důkazům vedoucím k posouzení ryze procesní otázky

Ústavní soud

rozhodl dne 17. června 1998 v senátě ve věci

ústavní stížnosti M. B., zastoupené JUDr. D. Z., advokátkou AK,

proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 1998, čj. 20

Co 75/98-31, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka

řízení, a vedlejších účastníků 1) ing. M. B., 2) Š. B., za

souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 1998, čj. 20 Co

75/98-31, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Krajského soudu v Brně, odmítajícímu jako opožděné její

odvolání proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 3.

1997, čj. 64 E 3134/96-6, stěžovatelka v podstatě uvádí, že jím

bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v článku 38

Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to

zejména z toho důvodu, že nebyla vyrozuměna o výslechu poštovní

doručovatelky, rozhodném pro závěr krajského soudu o tom, kdy jí

napadené usnesení Městského soudu v Brně bylo ve smyslu

ustanovení § 47 odst. 2 o. s. ř. doručeno. Z uvedených důvodů

domáhá se proto zrušení napadeného usnesení.

Krajský soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 2. 6. 1998

poukázal na písemné odůvodnění svého rozhodnutí.

Vedlejší účastníci ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 1998

poukázali na neutěšenost rodinných poměrů, souvisejících se

skutečností, že stěžovatelka, která již v minulosti odmítala

převzít písemné zásilky, doposud užívá jejich byt. Podle jejich

názoru ústavní stížností se stěžovatelka snaží zneužít právního

řádu tohoto státu, stejně jako zneužít Ústavního soudu ČR

k porušení jejich ústavně zaručených práv. Z uvedených důvodů

navrhují proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Z obsahu spisu 64 E 3134/96 Městského soudu v Brně Ústavní

soud zjistil, že již citovaným usnesením Městského soudu v Brně

byl nařízen výkon, ve výroku tohoto usnesení blíže označených

rozhodnutí, vyklizením bytu stěžovatelky v B., a jejím

přestěhováním do, ve výroku tohoto usnesení rovněž blíže

konstatovaného, náhradního ubytování. Uvedené usnesení Městského

soudu v Brně bylo stěžovatelce doručováno do vlastních rukou,

protože však stěžovatelka nebyla v době doručování zastižena,

byla doručenka vrácena Městskému soudu v Brně s údajem, že výzva

k vyzvednutí zásilky byla učiněna dne 17. 4. 1997 a že písemnost

byla uložena dne 18. 4. 1997. Vzhledem k odvolání stěžovatelky

proti tomuto rozhodnutí, v němž poukazovala na to, že o uložení

na poště nebyla vůbec vyrozuměna, provedl Městský soud v Brně,

a to po předchozí telefonické domluvě, výslech svědkyně J. C.,

která v rozhodné době písemnost doručovala, a to o okolnostech

týkajících se způsobu jejího doručování. Ze spisu je patrno, že

žádný z účastníků nebyl o provádění tohoto důkazního prostředku,

tedy výslechu svědka podle ustanovení § 126 o. s. ř., uvědomen.

Jakkoli tento důkazní prostředek nesměřoval k věci samé, ale

k posouzení ryze procesní otázky, totiž otázky, zda stěžovatelce

bylo napadené usnesení řádně doručeno, platí i zde ustanovení

části třetí hlavy druhé občanského soudního řádu týkající se

dokazování, tedy i ustanovení § 122 odst. 2 o. s. ř., podle

kterého účastníci mají právo být přítomni u dokazování

prováděného dožádaným soudem, ustanovení § 123 o. s. ř.,

zakotvující právo účastníků vyjadřovat se ke všem prováděným

důkazům, a přirozeně i obecná ustanovení občanského soudního

řádu, zejména ustanovení § 1, kladoucí důraz na zajištění

spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků.

V projednávané věci jsou všechna tato ustanovení aktuální tím

spíše, že právě výpověď svědkyně J. C. vedla Krajský soud v Brně

k odmítnutí odvolání, a tím i k eliminování možností stěžovatelky

jednat ve věci i před odvolacím soudem. Vyšel-li tedy Krajský

soud v Brně ve svých závěrech z výpovědi svědkyně J. C., učinil

tak za situace, v níž bylo třeba respektovat všechny zákonné

nároky kladené na dokazování. Pokud tedy stěžovatelka o výslechu

uvedené svědkyně nebyla uvědoměna a neměla možnost vyjádřit se

k prováděnému důkazu, byla jí tím, jak Ústavní soud konstatoval

v obdobném případě ve svém nálezu ze dne 7. 10. 1996 ve věci sp.

zn.

IV. ÚS 198/96

, odňata možnost jednat před soudem [§ 237 odst.

1 písm. f) o. s. ř.], i když tento důkaz se netýkal hmotně

právního, ale procesního, nicméně z hlediska oprávněných zájmů

stěžovatelky významného, momentu. Protože tedy v řízení před

obecnými soudy došlo k porušení stěžovatelčina práva na soudní

ochranu, jak je zakotveno v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod a článku 36 odst. 1, článku 38

odst. 2 Listiny, Ústavní soud ústavní stížnosti podle ustanovení

§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Brně podle

ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 17. června 1998