Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 13/98 ECLI:CZ:US:1999:1.US.13.98 KI-generiert

Constitutional Court allows legal entities to claim court fee exemption based on financial circumstances under the principle of equality.

Geschäftsnummer I.ÚS 13/98
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Gutgeheissen (Allowed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic annulled lower court decisions denying a legal entity's request for exemption from court fees. The entity argued that excluding legal persons from fee exemptions violated the constitutional principle of equality before the law. The Court ruled that the lower courts erred by automatically excluding legal persons without assessing their specific financial situations, thereby infringing on the right of access to court.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu; čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR: Legal persons must be treated equally to natural persons regarding court fee exemptions, and the difficulty of assessing their financial status cannot serve as an absolute bar to applying the exemption provision.

Schlagwörter

KI-generiert
legal person status court fee exemption financial circumstances equality before law access to court constitutional review civil procedure law

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu
§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") lze
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

K osvobození právnických osob od soudního poplatku

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě složeném

z předsedy JUDr. V. G. a soudců JUDr. V. C. a JUDr. V. P.

o ústavní stížnosti stěžovatelky - Městské části Praha 14 proti

usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997, sp. zn.

34 Ro 382/97, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.

11. 1997, sp. zn. 14 Co 697/97, takto:

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997,

sp. zn. 34 Ro 382/97, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne

26. 11. 1997, sp. zn. 14 Co 697/97, se zrušují.

Odůvodnění

Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá

zrušení obou výše uvedených soudních rozhodnutí, jimiž bylo v její

věci jako žalobkyně proti žalovanému ing. J. M. rozhodnuto, že jí

nepřísluší právo na osvobození od soudního poplatku za podání

žalobního návrhu. Podle tvrzení stěžovatelky se v odůvodnění obou

napadených soudních rozhodnutích shodně uvádí, že "je pojmově

vyloučeno u právnických osob přiznávat osvobození od zaplacení

soudních poplatků, jelikož nelze posuzovat poměry právnické osoby

z hlediska jejích sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo

kriterium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob

obecně".

Podle názoru stěžovatelky došlo postupem obecných soudů

k porušení čl. 95 Ústavy České republiky, podle něhož je soudce

při svém rozhodování vázán zákonem, čl. 96 Ústavy, podle něhož

mají všichni účastníci řízení před soudem rovná práva a čl. 37

odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),

podle něhož jsou si všichni před soudy rovni. Jestliže je soudce

podle čl. 95 Ústavy při svém rozhodování vázán zákonem, nemůže

nepřiznat předmětný nárok jen z toho důvodu, že "se mu těžko hledá

kriterium pro zjištění majetkových poměrů žadatele". Podle ust.

§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") lze

osvobození od soudních poplatků účastníku přiznat, odůvodňují-li

to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné

uplatňování nebo bránění práva. Stěžovatelka žádala o osvobození

od soudních poplatků vzhledem ke své rozpočtové a finanční

situaci, neboť v uvedené době nebyla schopna požadovanou částku

uhradit z důvodu svého deficitního rozpočtu. Svůj nárok byla

nucena vymáhat soudní cestou a nejednalo se o svévolné nebo zřejmě

bezúspěšné uplatňování práva. Účastníkem občanského soudního

řízení mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby, zákon mezi

nimi v tomto smyslu nečiní žádné rozdíly. V ust. § 138 o.s.ř. se

hovoří obecně o účastníkovi a žádným výkladem nelze dospět

k závěru, že se jedná toliko o účastníka - fyzickou osobu.

V opačném případě by byla porušena ústavně zakotvená zásada

rovnosti účastníků řízení před soudem tak, jak vyplývá z čl. 96

Ústavy a z citovaného čl. 37 odst. 3 Listiny. Stěžovatelka dala

souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti

uvedl, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo

potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, kterým nebylo

stěžovatelce přiznáno osvobození od soudního poplatku

s odůvodněním, že se při úvaze o osvobození bere zřetel na

majetkovou a sociální situaci žadatele, což je u obce pojmově

vyloučeno. Odvolací soud napadené usnesení potvrdil s tím, že se

podle právní tradice "osvobození procesní" vždy chápalo jako

osvobození fyzických osob. S ohledem na rozmanitost forem

právnických osob by se těžko hledalo společné kriterium pro

posuzování majetkových poměrů žadatelů a současně by se tím soud

nepřiměřeně zatěžoval již ve stadiu na počátku řízení. Městský

soud v Praze navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a souhlasil s tím,

aby bylo jednáno v nepřítomnosti jeho zástupce.

Obvodní soud pro Prahu 9 odkázal plně na odůvodnění

napadeného usnesení a souhlasil s upuštěním od ústního jednání.

Vedlejší účastník ing. J. M. se k ústavní stížnosti

nevyjádřil. Podle poštovní relace adresát zemřel, takže mu zásilka

nemohla být doručena.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 34 Ro

382/97, Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením tohoto soudu

nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na přiznání osvobození od

soudních poplatků v řízení o žalobě proti ing. J. M. na zaplacení

částky 455.354,- Kč s příslušenstvím (elektrická energie, teplá

voda atd.). Stěžovatelka požádala o osvobození od placení soudních

poplatků s odůvodněním, že soudní poplatek, který by byla nucena

zaplatit, představuje vysokou částku, která značným způsobem může

ovlivnit chod nejen Místního úřadu Městské části Praha 14, ale

i povinnosti, jež má Městské část Praha 14 v oblasti samosprávy

a místní úřad v oblasti přenesené správy. Obvodní soud pro Prahu

19 z komentáře k ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. (autoři JUDr. Jaroslav

Bureš a JUDr. Lubomír Drápal) dovodil, že toto ustanovení upravuje

osvobození od soudních poplatků ze sociálních důvodů. Osvobození

od soudních poplatků bez ohledu na poměry účastníků upravuje zákon

o soudních poplatcích. Podle tohoto zákona se však na žalobkyni

- stěžovatelku osvobození od soudních poplatků nevztahuje. Ze

sociálních důvodů nebylo možno osvobození přiznat. S tímto názorem

se ztotožnil i odvolací soud, který napadené rozhodnutí soudu 1.

stupně potvrdil, protože nelze posuzovat poměry právnické osoby

z hlediska jejích sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo

kriterium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob

obecně.

Ústavní soud po posouzení věci dospěl k názoru, že ústavní

stížnost je důvodná.

Jednu ze stěžejních zásad spravedlivého procesu je zásada

rovnosti stran zakotvená v čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 96 odst.

1 Ústavy ČR a promítá se také do řady ustanovení procesních

předpisů, např. v ust. § 18 o.s.ř. se výslovně stanoví rovné

postavení účastníků v občanském soudním řízení, z něhož plyne pro

soud povinnost zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich

práv. Proto je třeba při interpretaci ust. § 138 odst. 1 o.s.ř.

vycházet z uvedené ústavní zásady rovnosti. Touto problematikou se

již Ústavní soud zabýval v obsahově shodných věcech pod sp. zn.

IV. ÚS 13/98 a

sp. zn. II. ÚS 13/98

, v nichž vyslovil tento názor:

"Právnické osoby mezi něž patří i jednotky územní samosprávy, mají

způsobilost být účastníkem řízení a soud s nimi tedy musí zacházet

stejným způsobem jako s účastníkem řízení, který je fyzickou

osobou. Skutečnost, že zjišťování poměrů právnické osoby při

rozhodování o osvobození od soudních poplatků by mělo být obtížné

či nákladné, sama o sobě nemůže být důvodem k tomu, aby u takového

účastníka řízení byla předem a bez dalšího vyloučena možnost

použití ust. § 138 odst. 1 o.s.ř., jehož aplikace může ve svých

důsledcích ovlivnit i tak významné právo jako je právo na přístup

k soudu. Je pak věcí judikatury obecných soudů, aby vymezila

kriteria poměrů, z nichž bude při aplikaci tohoto ustanovení

u právnických osob vycházet."

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem Městského

soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 došlo k porušení č.

37 odst. 3 Listiny.

Z těchto důvodů Ústavní soud napadená usnesení obecných

soudů zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. května 1999