Constitutional Court allows legal entities to claim court fee exemption based on financial circumstances under the principle of equality.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic annulled lower court decisions denying a legal entity's request for exemption from court fees. The entity argued that excluding legal persons from fee exemptions violated the constitutional principle of equality before the law. The Court ruled that the lower courts erred by automatically excluding legal persons without assessing their specific financial situations, thereby infringing on the right of access to court.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu; čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR: Legal persons must be treated equally to natural persons regarding court fee exemptions, and the difficulty of assessing their financial status cannot serve as an absolute bar to applying the exemption provision.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
K osvobození právnických osob od soudního poplatku
Ústavní soud
rozhodl dnešního dne v senátě složeném
z předsedy JUDr. V. G. a soudců JUDr. V. C. a JUDr. V. P.
o ústavní stížnosti stěžovatelky - Městské části Praha 14 proti
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997, sp. zn.
34 Ro 382/97, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26.
11. 1997, sp. zn. 14 Co 697/97, takto:
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 9. 1997,
sp. zn. 34 Ro 382/97, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne
26. 11. 1997, sp. zn. 14 Co 697/97, se zrušují.
Odůvodnění
Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá
zrušení obou výše uvedených soudních rozhodnutí, jimiž bylo v její
věci jako žalobkyně proti žalovanému ing. J. M. rozhodnuto, že jí
nepřísluší právo na osvobození od soudního poplatku za podání
žalobního návrhu. Podle tvrzení stěžovatelky se v odůvodnění obou
napadených soudních rozhodnutích shodně uvádí, že "je pojmově
vyloučeno u právnických osob přiznávat osvobození od zaplacení
soudních poplatků, jelikož nelze posuzovat poměry právnické osoby
z hlediska jejích sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo
kriterium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob
obecně".
Podle názoru stěžovatelky došlo postupem obecných soudů
k porušení čl. 95 Ústavy České republiky, podle něhož je soudce
při svém rozhodování vázán zákonem, čl. 96 Ústavy, podle něhož
mají všichni účastníci řízení před soudem rovná práva a čl. 37
odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),
podle něhož jsou si všichni před soudy rovni. Jestliže je soudce
podle čl. 95 Ústavy při svém rozhodování vázán zákonem, nemůže
nepřiznat předmětný nárok jen z toho důvodu, že "se mu těžko hledá
kriterium pro zjištění majetkových poměrů žadatele". Podle ust.
§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") lze
osvobození od soudních poplatků účastníku přiznat, odůvodňují-li
to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování nebo bránění práva. Stěžovatelka žádala o osvobození
od soudních poplatků vzhledem ke své rozpočtové a finanční
situaci, neboť v uvedené době nebyla schopna požadovanou částku
uhradit z důvodu svého deficitního rozpočtu. Svůj nárok byla
nucena vymáhat soudní cestou a nejednalo se o svévolné nebo zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva. Účastníkem občanského soudního
řízení mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby, zákon mezi
nimi v tomto smyslu nečiní žádné rozdíly. V ust. § 138 o.s.ř. se
hovoří obecně o účastníkovi a žádným výkladem nelze dospět
k závěru, že se jedná toliko o účastníka - fyzickou osobu.
V opačném případě by byla porušena ústavně zakotvená zásada
rovnosti účastníků řízení před soudem tak, jak vyplývá z čl. 96
Ústavy a z citovaného čl. 37 odst. 3 Listiny. Stěžovatelka dala
souhlas s upuštěním od ústního jednání.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti
uvedl, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo
potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, kterým nebylo
stěžovatelce přiznáno osvobození od soudního poplatku
s odůvodněním, že se při úvaze o osvobození bere zřetel na
majetkovou a sociální situaci žadatele, což je u obce pojmově
vyloučeno. Odvolací soud napadené usnesení potvrdil s tím, že se
podle právní tradice "osvobození procesní" vždy chápalo jako
osvobození fyzických osob. S ohledem na rozmanitost forem
právnických osob by se těžko hledalo společné kriterium pro
posuzování majetkových poměrů žadatelů a současně by se tím soud
nepřiměřeně zatěžoval již ve stadiu na počátku řízení. Městský
soud v Praze navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a souhlasil s tím,
aby bylo jednáno v nepřítomnosti jeho zástupce.
Obvodní soud pro Prahu 9 odkázal plně na odůvodnění
napadeného usnesení a souhlasil s upuštěním od ústního jednání.
Vedlejší účastník ing. J. M. se k ústavní stížnosti
nevyjádřil. Podle poštovní relace adresát zemřel, takže mu zásilka
nemohla být doručena.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 34 Ro
382/97, Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením tohoto soudu
nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na přiznání osvobození od
soudních poplatků v řízení o žalobě proti ing. J. M. na zaplacení
částky 455.354,- Kč s příslušenstvím (elektrická energie, teplá
voda atd.). Stěžovatelka požádala o osvobození od placení soudních
poplatků s odůvodněním, že soudní poplatek, který by byla nucena
zaplatit, představuje vysokou částku, která značným způsobem může
ovlivnit chod nejen Místního úřadu Městské části Praha 14, ale
i povinnosti, jež má Městské část Praha 14 v oblasti samosprávy
a místní úřad v oblasti přenesené správy. Obvodní soud pro Prahu
19 z komentáře k ust. § 138 odst. 1 o.s.ř. (autoři JUDr. Jaroslav
Bureš a JUDr. Lubomír Drápal) dovodil, že toto ustanovení upravuje
osvobození od soudních poplatků ze sociálních důvodů. Osvobození
od soudních poplatků bez ohledu na poměry účastníků upravuje zákon
o soudních poplatcích. Podle tohoto zákona se však na žalobkyni
- stěžovatelku osvobození od soudních poplatků nevztahuje. Ze
sociálních důvodů nebylo možno osvobození přiznat. S tímto názorem
se ztotožnil i odvolací soud, který napadené rozhodnutí soudu 1.
stupně potvrdil, protože nelze posuzovat poměry právnické osoby
z hlediska jejích sociálních poměrů a jen těžko by se hledalo
kriterium pro zjištění majetkových poměrů u právnických osob
obecně.
Ústavní soud po posouzení věci dospěl k názoru, že ústavní
stížnost je důvodná.
Jednu ze stěžejních zásad spravedlivého procesu je zásada
rovnosti stran zakotvená v čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 96 odst.
1 Ústavy ČR a promítá se také do řady ustanovení procesních
předpisů, např. v ust. § 18 o.s.ř. se výslovně stanoví rovné
postavení účastníků v občanském soudním řízení, z něhož plyne pro
soud povinnost zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich
práv. Proto je třeba při interpretaci ust. § 138 odst. 1 o.s.ř.
vycházet z uvedené ústavní zásady rovnosti. Touto problematikou se
již Ústavní soud zabýval v obsahově shodných věcech pod sp. zn.
IV. ÚS 13/98 a
sp. zn. II. ÚS 13/98
, v nichž vyslovil tento názor:
"Právnické osoby mezi něž patří i jednotky územní samosprávy, mají
způsobilost být účastníkem řízení a soud s nimi tedy musí zacházet
stejným způsobem jako s účastníkem řízení, který je fyzickou
osobou. Skutečnost, že zjišťování poměrů právnické osoby při
rozhodování o osvobození od soudních poplatků by mělo být obtížné
či nákladné, sama o sobě nemůže být důvodem k tomu, aby u takového
účastníka řízení byla předem a bez dalšího vyloučena možnost
použití ust. § 138 odst. 1 o.s.ř., jehož aplikace může ve svých
důsledcích ovlivnit i tak významné právo jako je právo na přístup
k soudu. Je pak věcí judikatury obecných soudů, aby vymezila
kriteria poměrů, z nichž bude při aplikaci tohoto ustanovení
u právnických osob vycházet."
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem Městského
soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 došlo k porušení č.
37 odst. 3 Listiny.
Z těchto důvodů Ústavní soud napadená usnesení obecných
soudů zrušil [§ 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 11. května 1999