II.ÚS 289/97 · Ústavní soud České republiky

II. ÚS 289/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti A.P., zastoupené advokátem Mgr. J.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1997, čj. 28 Ca 374/9626, ve spojení s návrhem na zrušení zák. č. 143/1947 Sb., in eventum zrušení § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zák. č. 143/1947 Sb. a § 4 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., a to části věty "od 25. února 1948", t a k t o :

Ústavní stížnost a návrh se o d m í t a j í.

O d ů v o d n ě n í

Z obsahu spisu, sp. zn. P1. ÚS 45/97, tohoto soudu, Ústavní soud zjistil, že vykonatelným nálezem ze dne 25. 3. 1998, byl zamítnut návrh stěžovatelky na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění

II. ÚS 289/97

pozdějších předpisů, a to v části věty, vyjádřené slovy "od 25. února 1948", a to v podstatě z toho důvodu, že stanovení tzv. rozhodného období se opírá o "rozumné a objektivní důvody", když zákonodárce byl nucen jasně vymezit časovou hranici, za kterou již nelze bez nebezpečí dalšího řetězení odškodnění jít. Z obsahu spisu, sp. zn. 28 Ca 374/96, Městského soudu v Praze, bylo dále zjištěno, že jak správní orgán, tj. Okresní úřad v L., okresní pozemkový úřad, tak i Městský soud v Praze, přímo neaplikovaly zák. č. 143/1947 Sb., a že městský soud přezkoumával správnost rozhodnutí pozemkového úřadu, vydaného podle § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve zněni pozdějších předpisů, a proto také zkoumal, zda jsou či nejsou splněny podmínky, stanovené v zákonech, upravující restituci zemědělského majetku, totiž v citovaném zákoně č. 229/1991 Sb. a v zákoně ČNR č. 243/1992 Sb.

Vzhledem ke shora uvedenému jeví se tedy ústavní stížnost, vycházející z předpokladu protiústavnosti napadených předpisů, jako zjevně neopodstatněná, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než ji podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. Současně byl odmítnut i návrh na zrušení shora uvedených právních předpisů, a to

podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a písm. e); § 43 odst. 2 písm. b) citovaného zákona.

K tvrzení stěžovatelky v doplnění návrhu o tom, že ústavní stížnosti ve věci vedené pod

sp. zn. IV. ÚS 217/90

, zakládající se na shodných skutečnostech, bylo vyhověno, Ústavní soud uvádí, že v uvedené věci skutečně bylo ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověno, ale v podstatě proto, že zůstalo sporné, zda předmětný majetek nebyl konfiskován již dle dekretu č. 12 a

II. ÚS 289/97

č. 108 z roku 1945, zatímco v projednávané věci jde nesporně o majetek, který skutečně přešel na stát až dle zák. č . 143/1947 Sb., jak ostatně stěžovatelka sama doložila výměrem ONV v Č.B. ze dne 12. 2. 1948.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 17. 7. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu