Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding evidence requirements in child support proceedings.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a taxpayer against a fine imposed for failing to provide tax returns and bank statements. The applicant argued that courts lacked legal authority to demand these documents without violating privacy rights, while the lower courts deemed them essential for assessing the obligor's earning capacity. The Court ruled that determining financial ability is a judicial discretion grounded in family law, requiring the court to gather necessary evidence to fulfill its duty to ascertain facts.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court does not exercise supervisory review over ordinary courts on matters of fact or legal assessment in child support cases, and the requirement to submit tax documents is a lawful means for courts to verify the obligor's financial capacity.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Důkazní prostředky v řízení o výživném
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. G., bytem P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem se sídlem v B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 39 Co 458/96, o uložení pořádkové pokuty, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel napadl svou ústavní stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 39 Co 458/96, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 7. 1996, sp. zn. 5 P 227/93, o uložení pořádkové pokuty stěžovateli v částce 2.000 Kč podle § 53 o. s. ř.
Stěžovatel vytýká obecným soudům ve svém návrhu nerespektování čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"). Dovozuje, že pokud obecné soudy po něm v řízení o zvýšení výživného na jeho dvě nezletilé děti vyžadovaly předložení opisu jeho daňového přiznání za rok 1995 a peněžní deníky za roky 1995 a 1996, postupovaly v rozporu se zákonem. Podle mínění navrhovatele pro účely rozhodnutí o výživném na nezaopatřené děti jsou soudy oprávněny zjišťovat výhradně a pouze údaje o základu daně z příjmů povinného, pokud ovšem vytvoří podmínky pro zachování mlčenlivosti, což se v daném soudním řízení nestalo. Povinnost předložit daňové přiznání a peněžní deníky nenachází podle názoru navrhovatele oporu v zákoně. Proto pokud mu obecné soudy za nesplnění této povinnosti uložily pořádkovou pokutu, porušily shora citované články Listiny a Úmluvy.
Ústavní soud v případě této ústavní stížnosti poukazuje na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví. Není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným, a proto nemůže nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled, ledaže by došlo k porušení principů obsažených v hlavě páté Listiny.
Podstatou ústavní stížnosti je navrhovatelův odlišný názor na posouzení, zda v případě řízení o zvýšení výživného na nezletilé děti je či není navrhovatel povinen vyhovět požadavku soudu na předložení opisu daňového přiznání a peněžních deníků.
Ústavní soud nesdílí navrhovatelův názor, že došlo rozhodnutím obecných soudů k porušení shora citovaných článků Listiny a Úmluvy. Otázka posouzení návrhu na zvýšení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu, odvislé od posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby k výživě oprávněné. Jedná se o úpravu zakotvenou v ustanoveních §§ 85 a 96 odst. 1 zákona o rodině. Soud je v rámci tohoto řízení povinen z moci úřední objasnit skutkový stav věci. Ke splnění této povinnosti, vyplývající z ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř., potřebuje shromáždit potřebné důkazy. Mezi nimi rozhodující význam mají listinné důkazy dokumentující výdělkové možnosti a schopnosti osoby k výživě povinné. V případě podnikatelského subjektu nemá soud jinou možnost než posoudit tyto možnosti a schopnosti osoby k výživě povinné právě z daňového přiznání ve spojení s peněžními deníky za příslušné kalendářní období. Proto nelze vytýkat obecným soudům porušení shora citovaných článků Listiny a Úmluvy, jak dovozuje ve své ústavní stížnosti navrhovatel.
Z těchto důvodů proto Ústavní soud návrh navrhovatele ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 3. února 1998