Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 219/96 ECLI:CZ:US:1996:4.US.219.96 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for attacking administrative decision instead of final court judgment violating legal certainty.

Geschäftsnummer IV.ÚS 219/96
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by company S. against an administrative decision, noting that the applicant sought to overturn a prior administrative ruling while a final court judgment on the same matter remained in force. The court held that the proper target for constitutional review was the final judgment by the Municipal Court in Prague, which had dismissed the administrative appeal. Consequently, the complaint was dismissed because attacking the administrative decision alone would leave the final judicial remedy untouched, violating the principle of legal certainty.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy: A constitutional complaint must target the final binding judicial decision; attacking an administrative act when a final court judgment exists violates the principle of legal certainty.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint legal certainty final judgment administrative decision principle of legal certainty review scope procedural requirement

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Právě toto rozhodnutí Městského soudu v Praze je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst.
§ 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Všechny uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou, podle názoru Ústavního soudu, natolik evidentní a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

K otázce předmětu ústavní stížnosti

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. srpna 1996 ve věci ústavní stížnosti společnosti S., zastoupené advokátem JUDr. P. H., proti rozhodnutí F.ř. pro hl. m. Prahu ze dne 12. 4. 1995, čj. FŘ 4894/4/94,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti napadá stěžovatel shora uvedené rozhodnutí správního orgánu a navrhuje zrušení pouze tohoto rozhodnutí, ačkoli na základě žaloby na přezkoumání rozhodnutí zmíněného správního orgánu rozhodoval ve věci, a to pod sp. zn. 28 Ca 239/95, Městský soud v Praze, jenž žalobu zamítl. Právě toto rozhodnutí Městského soudu v Praze je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, poskytovaném zákonem k ochraně práva. Rozhodnutí o ústavní stížnosti, směřující jen proti rozhodnutí správního orgánu, by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Městského soudu v Praze zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty.

Všechny uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou, podle názoru Ústavního soudu, natolik evidentní a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. srpna 1996